| DigiBooks - Prezeranie autora
Autor: Adorno; Theodor Ludwig Wiesengrund | Rok narodenia: 1903 Rok úmrtia: 1969 |
---|
Poznámka: heodor Ludwig Wiesengrund-Adorno se narodil 11. září ve Frankfurtu nad Mohanem matce Marii roz. Calvelli-Adorno della Piana, pěvkyni katolického vyznání a otci Oscaru Wiesengrundovi, židovskému obchodníkovi s vínem, který konvertoval k protestantismu. Theodor později zkrátil otcovské příjmení Wiesengrund na iniciál W. a nahradil jej příjmením matky - Adorno. Od své matky a její sestry zdědil celoživotní zájem o hudbu. 1921 maturoval na Gymnáziu císaře Wilhelma ve Frankfurtu. Následovalo studium filozofie, sociologie, psychologie a hudebních věd na Frankfurtské univerzitě. První filozofické školení obdržel Adorno od Siegfrieda Kracauera. Během studií se Adorno věnuje hudební kritice v duchu radikální moderny a zasazuje se o dílo Arnolda Scheonberga ve stejném období navazuje známost s Maxem Horkheimerem. 1923 začíná známost s filozofem Walterem Benjaminem a Margaretou Karplus, s kterou se později oženil. V 21 letech ukončil Adorno studium promocí o Edmundu Husserlovi u Hanse Cornelia. 1925 odchází studovat hudební kompozici do Vídně u Albana Berga a klavír u Eduarda Steuermanna. Seznamuje se s Arnoldem Schönbergem, Antonem von Webern a Györgem Lukácsem. Zpátky ve Frankfurtu posiluje kontakt k Institutu pro sociální výzkum, který vede Max Horkheimer. 1931 se Adorno habilituje prací Konstrukce estetického u Kierkegaarda a stává se soukromým docentem filozofie ve Frankfurtu. 1933 je zbaven úřadu a odchází do anglického Oxfordu. 1937 se oženil s Margaretou Karplus, inženýrkou chemie. 1938 společně emigrují do USA. Adorno se stává členem Institutu pro sociální výzkum v New Yorku a podílí se na Princeton Radio Research Project. 1941 přesídluje Adorno do Los Angeles a píše společně s Maxem Horkheimerem Dialektiku osvícenství (vyšlo 1944). Dále píše v tomto období Filozofie nové hudby, Minima Moralia a spolupracuje s německým spisovatelem Thomasem Mannem. 1949 se vrací do Frankfurtu jako mimořádný profesor filozofie na Frankfurtské univerzitě. Po obnovení Institutu pro sociální výzkum ve Frankfurtu v roce 1950 se Adorno ujímá funkce zástupce ředitele. 1951 vychází Minima Moralia a od roku 1958 řídí Adorno společně s Horkheimerem Institut pro sociální výzkum, v této době vycházejí mimo jiné Poznámky k literatuře, 1961 Poznámky k literatuře II a 1965 Poznámky k literatuře III. 6. srpna 1969 umírá Adorno během dovolené ve Švýcarsku v kantonu Vallis na následky infarktu. Adorno založil spolu s Horkheimerem tzv. Kritickou teorii Frankfurtské školy, cílem byl interdisciplinarní výzkum moderních společenských jevů, které připouštějí příklon k totalitním tendencím v demokratických uspořádáních. Kritika modernity je popsaná v Dialektice osvícenství. Moderní doba se vyznačuje převážením racionálního myšlení, které mělo lidstvo osvobodit od strachu a udělat je pány. Moderní masové výrobní procesy a kapitalismus zaměřené na pokrok a ekonomický růst ale lidi znovu zotročilo. Nové prostředky zotročení se zdají býti sice méně přímé, mají zato větší globální dopad a jsou navíc neustále živené moderním výzkumem a technologiemi. Myšlení, které se v moderním světě přetransformovalo na důležitý sebezáchovný prvek a které se původně vyvinulo ze základních tělesných potřeb a tužeb není zaměřeno na ovládnutí přírody, jak odhaluje konceptuální sebereflexe, nýbrž na přizpůsobení se. Adorno tedy vytváří koncept myšlení identity, které se projevuje rozumem, užíváním jazyka a společenskými vlivy, které spojují myslící subjekty s objektivním věděním. V důsledku myšlení identity dochází k odcizení. V protikladu k myšlení identity se zdá být moderní umění, které se snaží být autonomní, ale protože autonomie je uvnitř totality pouhou iluzí, zabývá se Adorno v Estetické teorii především dvěma otázkami, může-li moderní umění přežít v kapitalistickém světě a může-li přispět k jeho transformaci. Estetická teorie je Adornovo poslední dílo. Vyšla v Německu z Adornovy pozůstalosti v roce 1970 a vydala ji Adornova žena Gretel Adorno a Rolf Tiedemann. Toto dílo zůstalo torsem a mělo by být chápáno jako fragment, ne jako autorova konečná zamýšlená verze. Dílo bylo zanecháno jako souvislý text. Konečná podoba knihy není výsledkem její fragmentárnosti, nýbrž podrobení její formy obsahu. Autor se brání stupňovité argumentaci, v které jedno vyplývá z druhého, a spíše se snaží obsah zachytit prostřednictvím montáže řady komplexních prvků, které mají stejnou váhu a jsou proto koncentricky seřazené. Jejich konstelace (uspořádání) pak spoluutváří určitou ideu, která odhaluje pravdivý obsah (Wahrheitsgehalt). Umění zprostředkovává poznání. Přístup k pravdě uměleckého díla získáme pouze odpoutáním se od běžných teorií o podstatě pravdy (adekvační teorie, koherence nebo pragmatický přístup). Umělecká pravda je podle knihy dialektická, postupně odhalující a nepoměrná. Každé dílo má podle Adorna vlastní obsah (Gehalt) utvořený vnitřní dialektikou mezi obsahem (Inhalt) a formou (Form). Pravdivost či nepravdivost uměleckého díla je možno kriticky posoudit pochopením vnitřního uspořádání díla a sociokulturních souvislostí totality, jejíž součástí umělecké dílo je. |
Názov: Dialektika osvícenství | Jazyk: Český Žáner: Vedy humanitné - Filozofia Rok vydania: 2009 |
---|
Spoluautor: Horkheimer; Max | Poznámka: Tuto knihu sepsali v americké emigraci na konci války klasičtí autoři frankfurtské školy a kriticky se v ní vypořádávají s německým nacismem. Jejich analýza však daleko přesahuje tematiku nacismu a fašismu a je dodnes provokativním podnětem k hledání ekonomických, sociálních a kulturních příčin rúzných deviací, jež s sebou přinášejí dějiny lidstva. |
Formát | Stav | Veľkosť | pdf | Sken | 9426238 |
doc | 1. korektúra | 1217024 |
Názov: Estetická teorie | Jazyk: Český Žáner: Umenie Rok vydania: 1997 |
---|
Názov originálu: Asthetische Theorie Rok vydania originálu: 1970 | Poznámka: Význačný představitel Frankfurtské školy shrnuje svoji koncepci estetiky. V konzumním světě umění hrozí, že se stane pouhým zbožím. Umění se však tomuto trendu může bránit, neboť jakákoli jeho činnost je negace. Jakékoli umělecké dílo může neideologickou autonomní formou negovat podstatu spotřební společnosti. Umění se udržuje při životě svou rezistenční silou... Typický příklad Adornovy esejistické metody, opírající se o význam vnitřní rozpornosti. V českém překladu je konečně k dispozici dílo jednoho z nejvýznamějších estetiků dvacátého století. |
Formát | Stav | Veľkosť | djvu | OCR obrázky | 5203111 |
Názov: Minima moralia | Jazyk: Český Žáner: Vedy humanitné - Filozofia Rok vydania: 2009 |
---|
Poznámka: Adornovo mistrovské dílo vzniklé na sklonku druhé světové války reflektuje nemožnost vést plnohodnotný život v podmínkách pozdní průmyslové společnosti. Témata, jimž se Adorno ze systematických důvodů věnuje fragmentárním způsobem, sahají od milenecké lásky po možnost existence pravé společnosti; aforistická forma jejich zpracování je paradoxní snahou vybudovat systematickou kritiku v situaci rozpadu organické jednoty společnosti, tzn. je pokusem být intelektuálně práv situaci „narušeného života“. |
Formát | Stav | Veľkosť | doc | 1. korektúra | 1303040 |
Názov: Žargon autenticity | Jazyk: Český Žáner: Vedy humanitné - Filozofia Rok vydania: 2015 |
---|
Názov originálu: Jargon der Eigentlichkeit Rok vydania originálu: 1970 | Poznámka: K německé ideologii
Adorno v Žargonu autenticity rozvíjí kritiku řeči, jež vyvolává dojem duchovnosti a autenticity, a přitom je v tajném spojenectví s anonymitou směnné společnosti. Adorno odhaluje žargon nejen v literatuře a politice, ale také u německých existenciálních filosofů, především Karla Jasperse. Hlavním tématem knihy však je žargon Martina Heideggera. Adorno zasazuje Heideggerovu filosofii do širších kulturně-historických souvislostí, o nichž píše už v Dialektice osvícenství. V knize Žargon autenticity nalezneme množství odkazů na literární díla (Karla Krause, Rainera M. Rilkeho nebo na německé populární romány), které Adorno rozehrává při zkoumání filosofické „řeči autenticity“. V českých podmínkách je Žargon autenticity v zásadě první knihou, která přináší fundovanou kritiku Heideggerova myšlení.
Adorno vyjadřuje nepoctivost pojmů, které se objevují jako zaklínadlo nejen ve filosofii, ale i v teologii, beletrii a poezii. Autenticita a hledání kořenů, s nimiž se setkáváme i v dnešní době, v sobě skrývají to, čemu chtějí uniknout. To je poselství Žargonu autenticity pro naši současnost. |
Formát | Stav | Veľkosť | djvu | OCR obrázky | 1761662 |
|