DigiBooks

< Predchádzajúci

Nasledujúci >

DigiBooks - Prezeranie autora

Autor: Merová; Evelina

Rok narodenia: 1930 Rok úmrtia: -

Poznámka: Evelina Merová se narodila 25. prosince 1930 v Praze v židovské rodině. Tehdy ji ovšem všichni znali pod jménem Eva Landová. Otec, který se původně jmenoval Emil Löwy, se nechal přejmenovat na Landu. Evelina měla o deset let starší nevlastní sestru Lízu. Vznik protektorátu Čechy a Morava ji zastihl v druhé třídě obecné školy. Prošla Terezínem, Osvětimí i pochodem smrti. V koncentračních táborech ztratila všechny příbuzné a po válce byla odvezena do Sovětského svazu, kde byla adoptována dětským lékařem Mojsejem Ionovičem Merem. Skoro 50 let žila v Rusku. Tam vystudovala germanistiku a učila ji celý život. V Rusku se také vdala a roku 1956 se ji narodila dcera Irena. Má také syna Viktora Naimarka, který se narodil v roce 1963 v Sankt Petěrburgu. Evelina se v 90. letech po smrti svého manžela vrátila zpět do Prahy.

Jako zajímavost lze dodat, že v Terezíně bydlela Evelina v dětském domově a to konkrétně v pokoji číslo 28 s ostatními děvčaty. A proto se o ní hodně vypráví i v knize: Děvčata z pokoje 28, která určitě také stojí za přečtení.

Názov: Opožděné vzpomínky

Jazyk: Český Žáner: Dokumentárne - Memoáre Rok vydania: 2009

Poznámka: Životopis, který se nevešel na jednu stránku

Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Praha, „nejkrásnější město na světě“, se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. „Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou. Podaří se jí přežít a v nepředstavitelně obtížných podmínkách tráví poslední měsíce války, nemocná, hladová, ničená hrůzou ze smrti. Osvobození Evelinu zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Ujme se jí vojenský lékař, který ji adoptuje. Nečeká ji však láskyplná rodina, nýbrž život vedle nefunkčního manželského páru, kterému má „vlastní“ dcera dodat punc kýžené normální rodiny. Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Se svým traumatem zůstává sama, musí se s ním vyrovnat, protože nic jiného nezbývá a budoucnost mnoho neslibuje. Jako rámec vyprávění tu slouží válkou zničený a posléze znovu budovaný Leningrad. Židovství je třeba utajovat, protože ve stalinském režimu je cejchem. Denní život určuje ideologie, bída vydávaná komunistickým režimem za blahobyt a všudypřítomný strach. Prožívá však velké soukromé štěstí s manželem a dětmi.
O třech tvářích 20. století ve třech politických režimech vypráví autorka poutavě a věcně, kultivovaným jazykem, s obdivuhodnou vyrovnaností, s vědomím skutečných životních hodnot. Nikde nepodléhá sebelítosti, snaží se pochopit, omluvit, prominout. Vypráví ne proto, aby s někým zúčtovala, ale proto, aby jednou její děti a vnuci - a možná i my - věděli.

Formát	Stav	Veľkosť
docx	Oprava po OCR text	172243