Informácie o autorovi

Powers, Richard

Dátum narodenia: 1957

Popis:

Richard Powers se narodil 18. června 1957 v Evanstonu ve státě Illinois coby čtvrté z pěti dětí. Jeho otec pracoval jako ředitel školy jak na severním (a převážně židovském) předměstí Chicaga, tak pět let v Thajsku na Mezinárodní škole v Bangkoku, a rodina se proto často stěhovala. Malého Richarda však všude provázely koníčky: hudba a hlavně četba sahající od Homéra až po Darwina. Již od útlého věku ho přitahovalo nejen umění, ale též věda, a proto není divu, že na Illinoiské univerzitě začal studovat fyziku. Záhy sice změnil obor na anglickou literaturu a rétoriku, nicméně po absolutoriu přesídlil jako počítačový programátor do Bostonu, kde také nadále náruživě četl: svazky historické, sociologické a politické, a samozřejmě prózu a poezii.
Jako spisovatel Powers vstoupil na scénu roku 1985 a jeho románová prvotina sklidila u kritiky značný úspěch, před nímž debutující autor uprchl do Holandska. Dalším důvodem mohla být snaha získat od Spojených států a jejich kultury náležitý odstup. Evropský pobyt pak završil rokem v Cambridgi a roku 1992 se do Ameriky vrátil – illinoiská alma mater mu totiž nabídla místo. Mohl psát, učit a cestovat zároveň. A třebaže ho časopis Esquire již roku 1999 označuje za jednoho z pěti autorů desetiletí, na výsluní zájmu se dostává až o sedm let později – roku 2006 mu jeho devátý román nazvaný Stopy paměti (The Echo Maker) vynáší jak Národní knižní cenu, tak nominaci na Pulitzera.
Příčinu onoho opožděného věhlasu přitom patrně nejvýstižněji shrnul britský list The Guardian, jehož recenzent podotkl, že děj knih jednoho z nejlepších a nejméně známých amerických spisovatelů se nikdy neodehrává v nablýskaném světě politiky, módy nebo žurnalistiky, nýbrž v intelektuálně náročném prostředí genetiky, pediatrie, opery či virtuální reality. A pravdou zůstává, že všechny dosavadní Powersovy romány zkoumají dopady moderní vědy a technologie na lidské životy. Nicméně okamžitě musíme dodat, že jeho romány idejí hranice této v zásadě umělé škatulky výrazně narušují. Jak ostatně poznamenal samotný autor, celou svou tvorbou chce co do volby témat i co do působení na čtenáře poukazovat na spoje mezi myšlením a cítěním, čímž koneckonců jen potvrzuje poznatky současné neurologie: závislost rozumu s logikou na emocích a naopak je podle všeho mnohem hlubší, než se soudilo dřív.