Informácie o autorovi

Pávek, Milan

Dátum narodenia: 1941

Popis:

Prozaik, literární historik a kritik, redaktor
 Narodil se v rodině železničáře. Manželka Eva Pávková (* 1944), klinická psycholožka a psychoterapeutka, byla redaktorkou nakladatelství Albatros. – Pávek navštěvoval ZŠ ve Veselí nad Lužnicí, Střední pedagogickou školu v Českých Budějovicích (maturita 1959, aprobace pro první stupeň základní školy). V roce 1959 krátce učil na jednotřídce ve Zlukově. Poté studoval češtinu s tělesnou výchovou na Institutu tělesné výchovy a sportu a od 1962 češtinu a filozofii na FF UK v Praze (absolvoval roku 1965 diplomovou prací Problémy filozofické prózy. Karel Čapek a Ladislav Klíma, na jejím základě získal titul PhDr.). Po základní vojenské službě se 1967 stal stážistou a poté i vědeckým aspirantem v Ústavu pro českou literaturu ČSAV (ÚČL). 1971 však aspiranturu přerušil a přijal místo redaktora v nakladatelství Čs. spisovatel. 1984–1990 byl dramaturgem ve skupině dětského filmu FS Barrandov. 1983 vyšel jeho román Simulanti, z cenzurních důvodů však byl distribuován až 1986. V prosinci 1989 převzal šéfredaktorství Literárního měsíčníku a přeměnil ho v Literární revue. Od 1990 spolumajitel a vedoucí pracovník nakladatelství Galaxie; současně od 1995 přednášel filozofii na PedF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 1998 je v invalidním důchodu.
Na sklonku 60. let přispíval do Orientace a České literatury, později do periodik Nové knihy, O knihách a autorech, Čs. voják, Zemědělské noviny, Mladý svět, ABC, Ohníček, Listy Klubu přátel poezie, Literární měsíčník, Novinky Odeonu. V letech 1985–1990 spolupracoval pravidelně s Čs. rozhlasem jako autor nerozsáhlých humoristických textů a dramatizací (anonymně adaptoval díla Sokrata, Rabelaise, Jaroslava Haška, Antona Pavloviče Čechova aj.). Organizoval filozoficko-ekonomické bytové semináře. Redakčně kryl Vladimíra Macuru, Milana Jankoviče a Miroslava Červenku, napomohl k tomu, aby Pavel Šrut a Ivan Wernisch mohli publikovat pod svými jmény alespoň překlady. V drobnějších recenzích a zprávách o nových knihách používal hojně šifer pv-, Pv, -pvk, Pv-, (P), -pv-, pvk, M. P., -nP, -nP-, nP., MnP (Nové knihy, Novinky Odeonu, Listy Klubu přátel poezie).
 Během svého pobytu v ÚČL se Pávek zajímal o fenomenologii a možnosti jejího využití v teorii literatury (studie o Milanu Kunderovi, Karlu Čapkovi a Josefu Holečkovi). Brzy však svou pozornost obrátil k vlastní literární tvorbě. Smysl pro humorné vyprávění a groteskní nadsázku, kterou Pávek prokázal již v knižní prvotině, „jihočeské buffonerii“ pro děti (Třída jako řemen), dále prohloubil a směrem k satirickému zobecnění socialistického životního stylu posunul v Simulantech. Román, kterým se autor okázale přihlásil k domácí (Jaroslav Hašek) i ruské (Ilja Ilf – Jevgenij Petrov) tradici humoristické prózy, usiloval ve spleti řady souběžných příběhů volně spojovaných obludnou aktivitou Ústavu blízké budoucnosti (ÚBLB) pojmenovat rozpor mezi činem a činností předstíranou, mezi životem simulovaným a skutečným. Vznikla tak na svou dobu velmi odvážná – byť v rovině hravé i vážně míněné konfrontace s ideály a iluzemi marxismu vedená – metafora současnosti jako říše kolektivního simulování.