Informácie o autorovi

Mann, Heinrich

Popis:

Heinrich Mann se narodil 27. března 1871 v lübecké patricijské rodině jako syn zámožného senátora. Po studiích v Berlíně vystřídal několik zaměstnání, záhy si však zvolil cestu svobodného spisovatele. Počátkem devadesátých let se některé jeho práce objevují v tisku, zprvu bez valného ohlasu. Po několikaletém pobytu v Itálii se vrací do Německa a věnuje se plně literatuře. Značnou pozornost vzbudil jeho zolovský esej, který vyšel v době první světové války na stranách lipského časopisu Die wetten Blatter; autor zde oslavil Emila Zolu jako nesmiřitelného bojovníka za pravdu a spravedlnost, přičemž se obracel proti vilémovskému režimu v Německu a horoval pro demokracii, a to v době, kdy se na stránkách německého tisku zabydlely nacionalistické a pseudopatriotické články a verše. Bylo to v podstatě jasné programové prohlášení proti pruskoněmecké monarchii, literární myšlenky splývaly s politickými; Heinrich Mann tehdy totiž docela dobře věděl i vyslovil, že „literatura a politika, pro niž je středem zájmu člověk, se nesmí vzájemně oddělovat.“ Toto přesvědčení ovšem přímo určovalo metodu jeho literární tvorby, ať již ve vilémovském Německu, v době Výmarské republiky nebo později.
Když v roce 1933 ovládli hiderovští mocipáni Německo a likvidovali Výmarskou republiku, nebylo pro Heinricha Manna, do té doby presidenta literární sekce Pruské akademie umění, v jeho vlasti místa. Nalézá azyl ve Francii a v roce 1936 získává československé státní občanství – podobně jako jeho bratr Thomas – na základě domovského práva uděleného mu východočeskou obcí Prosečí.
Ani za hranicemi své znásilňované vlasti nepřestává ovšem bojovat proti hitlerismu, staví se po bok Henrimu Barbussovi, Louisu Aragonovi, Jeanu Richardu Blochovi, vystupuje spolu s Johannesem R. Becherem v čele německé delegace na pařížském kongresu na obranu kultury a stává se předsedou německého výboru Lidové fronty v Paříži. Před fašismem varoval Heinrich Mann francouzskou veřejnost již několik let před tím; když v roce 1931 upozorňoval, že nástup fašismu v Německu je nebezpečím i pro francouzskou demokracii, když volal „Bděte!“ na adresu francouzského měšťanstva, nevěřili mu. Když už nebezpečí bylo přímo v zemi, byli by mu chtěli naslouchat, ale to již nebylo co říci. A tak když se posléze osud Francie tragicky naplnil, směřují Mannovy kroky za oceán, do Spojených států amerických, kde ve své činnosti ovšem neustává. Je – například na rozdíl od nešťastného Stefana Zweiga – optimistou, věří, že „říše, která je založena jen na násilí a nemá ve svém štítě svobodu, spravedlnost a pravdu, říše, ve které se jen rozkazuje a poslouchá, vydělává a vykořisťuje, ve které se však nehledí na člověka, nemůže nikdy zvítězit, i kdyby s nadlidskou silou vytáhla do boje“. Jako čtyřiasedmdesátiletý prožívá konec války a definitivní porážku fašismu v Německu. Chce se vrátit do Berlína, je přichystán usadit se v Německé demokratické republice, nečekaná smrt mu však znemožňuje tento úmysl realizovat.