Informácie o autorovi
Barnes, Julian
Dátum narodenia: 1946
Popis:
Vystudoval City of London School a prestižní Magdalen College, Oxford. Poté, co pracoval jako autor hesel v Oxford English Dictionary, se vydal na novinářskou dráhu, nejprve jako kritik v Times Literary Supplement a posléze jako redaktor New Review. Dlouhá léta rovněž působil jako televizní kritik u The Observer. Své články vydal pod souhrnným názvem Letters from London 1990-95 (1995).
Za bezmála třicet let literární kariéry tento „chameleon“ britské literatury zabrousil již do mnoha oblastí: prvotinou Metroland (1980), jíž po letech strávených novinařinou relativně na stará kolena vstoupil do světa krásné literatury, vzdal hold žánru bildungsrománu, dalším románem, Before She Met Me (1982), se zase pokusil zachytit složitost mezilidských vztahů, především mezi muži a ženami.
Díla, jimiž se proslavil a vydobyl si slávu a uznání, měla teprve přijít: když v roce 1984 vydával (mj. i po několika detektivních románech, které napsal pod pseudonymem Dan Kavanagh) svůj experimentální román Flaubertův papoušek, sotva mohl tušit, jaký ohlas bude tato útlá kniha mít. Tato směsice žánrů, realistického příběhu anglického lékaře Geoffreyho Braithwaita, posedlého Gustavem Flaubertem, literárně kritických útvarů, částečně fiktivní Flaubertovy biografie a mnoha dalších se stala jakousi učebnicí postmodernismu, knihou ve které splývají hranice žánrů, mísí se autorské řeči a nikdy není jasné, kde končí fakta a začíná fikce. V podobném duchu se nesl i román další, Historie světa v 10 ½ kapitolách (1989), ve které však šel experiment ještě dále a téměř rozbil románovou strukturu díla.
Přesto lze v Barnesově díle najít mnohé společné rysy: je posedlý vztahem fikce a světa faktů, hledáním historické pravdy, nenávratností historie jako takové a především nevěrohodností všech děl, jež se právě historií zabývají. Podle Barnese jsou to vždy neúplné a manipulující pokusy jak oživit něco dávno minulého, které jsou bezvýhradně založeny na lidských, tedy nepřesných záznamech, a které rovněž neblaze ovlivňuje osoba autora, který se daným tématem zabývá.
– Historie je jen další literární žánr.
– Biografie dělají lidské životy mnohem zajímavější, než ve skutečnosti jsou.
– Objektivní pravda neexistuje.
– Historie je jen mýtus.
Tyto citáty z Barnesových děl asi nejvěrněji vystihují, co měl autor na mysli. Není pro něj důležité, co je v jeho románech fikcí a co čerpá ze skutečných historických zdrojů: obojí stejně není pravdivé, pokaždé je to jen část, jedna z verzí toho, co se skutečně odehrálo. Tím pádem nelze pravdivě zaznamenat historii, lze ji pouze přepsat a předložit ji čtenáři. Vždy to však bude nové dílo, kterému se nedá věřit a které tu je pouze pro potěchu čtenáře. „V knihách je člověku všechno vysvětleno, v životě nikoli. A vůbec se nedivím, že někdo dává přednost knihám. Knihy dodávají životu smysl,“ říká jedna z postav Flaubertova papouška.
Asi nejlépe je tato metoda vidět v Barnesově posledním díle, Arthur & George (2005), na první pohled běžném historickém románu z přelomu 19. a 20. století, na pohled druhý důmyslné stylizaci a hrátce s osudy slavného autora detektivních románu Sira Arthura Conana Doyla. Barnes i v tomto případě čerpá z archivních materiálů, ale zachází s nimi volně, mnohé si domýšlí, přikresluje a spojuje v nových souvislostech. To, co na zažloutlých novinových ústřižcích vypadalo jako kusá, nic neříkající informace, dostalo jeho zásluhou nový rozměr, oživlo a spojilo se v logický celek. Zda je však pravdivý, není v Barnesově optice až tak důležité. Minulost se stejně nedá uchopit.