Informácie o autorovi

Bělohradská, Hana

Dátum narodenia: 1929

Dátum úmrtia: 2005

Popis:

Prozaička a překladatelka
Dívčím jménem Moráková. Oba rodiče byli advokáti. Matka režisérky a scénáristky
Lucie Bělohradské (* 1954). Po maturitě na gymnáziu v Praze (1948) studovala jeden
rok na Právnické fakultě UK. Od 1949 pracovala nejprve jako pomocnice, později jako
laborantka na 1. dětské klinice v Praze. 1961 se rozhodla profesionálně věnovat literatuře.
1966–67 byla lektorkou nakladatelství Čs. spisovatel, 1968 členkou předsednictva
Kruhu nezávislých spisovatelů. Zákaz publikování po 1970, kdy byla v domácnosti a
poté v důchodu, ji přivedl i k překladatelské činnosti (A. W. Upfield, Ruth Rendellová
aj.). Po 1990 se stala předsedkyní výboru
Českého literárního fondu a členkou výboru českého centra PEN klubu. Stála také u
zrodu Fondu Boženy Němcové, jehož posláním je sociální pomoc spisovatelům a překladatelům.
Přispívala do Plamene a Literárních novin. Je autorkou scénářů k filmovým adaptacím novely Bez krásy, bez límce (s tit....a pátý jezdec je Strach, 1964, r. Zbyněk Brynych, sc. +
Zbyněk Brynych) a románu Poslední večeře (s tit.
Znamení Raka, 1967, r.
Juraj Herz, sc. +
Juraj Herz). Film
...a pátý jezdec je Strach
 obdržel v roce 1965 zvláštní cenu poroty za scénář na VII. mezinárodním filmovém
festivalu v Mar del Plata (Argentina). Pro Divadlo Na zábradlí upravila
Dámu s kaméliemi
 Alexandra Dumase ml. (prem. 1971, překl. Anna Fárová a Jaroslav Gillar, r. Jaroslav
Gillar) a přeložila hru Edwarda Albeeho
Pobřeží
 (prem. 1983, jako překladatelka uvedena Věra Šedá, úprava a režie Lucie Bělohradská).
Na motivy románu
Ladislava Fukse
 Vévodkyně a kuchařka napsala televizní hru
Ohňostroj v Aspern
 (1987, r. Pavel Háša). Některé její překlady zaštítila svým jménem
Jarmila Emmerová.
Bělohradská se ve svých prózách zaměřila především na psychologické a etické aspekty
lidského jednání s výrazným akcentem na jejich konkrétní historickou podmíněnost.
Ve svém debutu, novele
Bez krásy, bez límce
, postavila do centra kontrastní paralelu dvou lidských a mravních typů, jejichž
konflikt je zasazen do období nacistické okupace a vyhrocen židovským původem jednoho
z hrdinů. Novela
Vítr se stočí k jihovýchodu
je komorní studií manželského vztahu zachyceného v okamžiku, kdy jsou po náhlém zásahu
vnější reality protagonisté příběhu nuceni přehodnocovat své postoje. Román
Poslední večeře
 se odehrává v lékařském prostředí a na příběhu pátrání po vrahovi mladého lékaře
spojuje žánr detektivky a psychologické prózy. V dramatu
Incident
 se autorka vrátila k námětu z období druhé světové války: na osudech politických
emigrantů zobrazila atmosféru strachu, politického tlaku a ztrátu osobní identity.
Tematickou osou povídkového souboru
Nebezpečné výpravy
 je střet lidského osudu s neovlivnitelnými nebo tajemnými okolnostmi; tuto linii
zachovávají i povídky doplněné do rozšířeného vydání s názvem
Přešťastné manželství
 a poslední autorčina povídková sbírka
 Titanik a jiné povídky
; do nichž však vedle témat historických pronikají i témata současná (restituce,
charita, obchod s dětmi, adopce na dálku).