Informácie o autorovi

Watersová, Sarah

Dátum narodenia: 1966

Popis:

Sarah Watersová se narodila roku 1966 ve Walesu, vystudovala anglickou literaturu a po získání doktorátu začala anglickou literaturu přednášet na Open University. V Londýně žijící autorka, jež mimochodem získala cenu Sommerseta Maughama, vydala dosud tři romány, přičemž kritiku zaujal už první Tipping the Velvet (těžko přeložitelný výraz pro lesbický sex). Následovala neméně úspěšná kniha Affinity (Příbuznost) a letos poslední Fingersmith.

Debut je skutečně strhující - silou výpovědi, nápady i záběrem. Nicméně stejně tak jsou v něm na první pohled patrné nedostatky: některé pasáže by s klidem mohly být vypuštěny, děj občas působí křečovitě, násilně a postavám jsou vkládány do úst moralizující pasáže, které je možné si v reálu představit jen s největší námahou. Navíc je v knize všudypřítomný pocit resentimentu, což je dáno už samotným tématem, jímž je liberalizace lesbické lásky. Watersová v románu sice poměrně zábavným způsobem nastiňuje směšnost a upjatost odborářského levičáctví, nicméně její zdůrazňování boje proti sexuální represi působí stejně křečovitě jako odboráři, kteří se v románu učí nazpaměť prázdné floskule a jako bohy vzývají své revoluční hrdiny. Navíc, a to je asi nejzávažnější výtka, tento historický román sice vykazuje značnou dávku historického výzkumu (skutečně nelze pochybovat o tom, že Watersová věnovala mnoho úsilí hledání nejmenších detailů ohledně dobového oblečení, sociální situace či prostředí kabaretů, v nichž se děj odehrává), nicméně co se týče sexu, tedy ústředního tématu, spočívá její kniha na tradičních představách, kdy je viktoriánská doba bezproblémově chápána jako synonymum sexuální represe. Přes všechny tyto výtky je to debut poměrně čtivý a jazykově zajímavý.

Zatímco Tipping the Velvet připomene Molly Flandersovou a romány Charlese Dickense, druhý román Watersové, Affinity, je něco mezi viktoriánskou detektivkou, gotickým románem, tzv. "ghost story" a moderní "archivářskou romancí" (termín, který používá ve své zajímavé studii současné britské prózy americká kritička Suzanne Keen), tedy románem, jenž se zabývá řešením určitého literárního tajemství. Právě tento poslední "žánr", jak přesvědčivě ukazuje zmiňovaná Suzanne Keen, je v současné britské literatuře značně módní. A módní přitažlivost této knihy ještě zvyšuje prostředí ženského kriminálu, do něhož je děj situován.
Ke zmíněnému žánru archivářské romance se přiklání i poslední román Sarah Watersové Fingersmith. Román má několik vypravěček, volně kombinuje nejrůznější pastiše (od Dickense přes Wilkie Collinse až po Větrnou hůrku Emily Bronteové). Bohužel ačkoli imitaci (zejména po dějové stránce) zvládá Watersová velice dobře, hlasy jednotlivých vypravěček (a vůbec všech postav v knize) znějí až znepokojivě stejně, a text proto jako celek působí jazykově poměrně ploše. Přitom dějově je to dokonalá přehlídka pyrotechnických efektů: intriky, podrazy, vražda, věčně přitažlivá zákoutí podsvětí, svět pornografické literatury, sexuální vztahy vymykající se souhlasu, ale i kontrole viktoriánské společnosti.