Bengálský básník, prozaik, dramatik, hudební skladatel, malíř, reformátor a filosof, autor publicistických a teoretických děl. Hlasatel sbližování Východu a Západu, propagátor indického kulturního dědictví, bojovník proti kolonialismu a válkám. Při svých častých cestách neopomněl navštívit ani Prahu. V roce 1901 založil školu, v níž spojoval indické a evropské kulturní tradice a výchovné metody. Chtěl sociální rovnost, stavěl se na stranu chudého rolnictva a odsuzoval kastovní systém. Prosazoval humanistické ideály, mystické pojetí lásky a božskou prozřetelnost. Autor asi dvou stovek knih různých žánrů, zejména duchovní poezie, povídek, románů, lyrických a symbolických dramat. V roce 1913 se stal prvním asijským laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Ocenenia:
1913 Nobelova cena za literatúru