Informácie o autorovi

Vlasáková, Alena

Dátum narodenia: 1948

Popis:

Alena Vlasáková se narodila 28. 5. 1948 v rodině baletního mistra a známé brněnské baletky. Již v útlém dětském věku projevovala sklon k hudebnnosti i zájem o zpěv a hru na klavír. Původně malá zraková vada se nepozorovaně zhoršovala. Do školy nastoupila ve svém bydlišti.
Lidovou školu umění začala navštěvovat v r. 1955. Její učitelka hry na klavír, R. Ketnerová, brzy rozeznala mimořádný talent podporovaný obdivuhodnou pílí. Pozvolna si jejích výkonů povšimli i ostatní učitelé. Zrak se však dívence i nadále pozvolna ztrácel. Učitelé lidové školy umění v Brně-Židenicích si nevěděli rady s děvčátkem s dalekohlednými brýlemi. Rada slabozrakého učitele J. Smýkala, aby se skladbám učilo pamětně, se všem jevila jako mimořádně náročná. Ale dařilo se nečekaně lehce. V hudební nauce při psaní not nebyly problémy. Zrak se jí ztrácel, bylo třeba zasáhnout. Maminka se nechala přesvědčit, aby svou nadanou dceru přihlásila do základní školy pro slabozraké v Brně.
Ve škole nepobyla dlouho. Byla přeřazena do třídy pro nevidomé. Ve hře na klavír byla žákyní nevidomého Rudolfa Krchňáka. Ve své píli neustávala, a tak brzy patřila mezi nejlepší s perspektivou studia na konzervatoři. Teprve u přijímacích zkoušek se objevily některé zásadní technické nedostatky. Vyprávěla, že po celé následující prázdniny navštěvovala jiného učitele hudby.
Střední hudební školu pro zrakově postiženou mládež v Praze navštěvovala v letech 1963- 1971. I zde se vypracovala na jednu z nejlepších studentek.
Po absolvování nastoupila jako učitelka do LŠU Jaroslava Kvapila v Brně, kde za krátkou dobu vynikala, a to zvláště ve výuce předškolních dětí. Spolu se svým prvním manželem Andrzejem Andraszewskim pořádala četné klavírní koncerty. Oba se zapsali ke studiu na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kterou absolvovali v r. 1977. Jejich společný absolventský koncert v Besedním domě měl mimořádný ohlas.
Po jednoročním působení na JAMU, kde vyučovala obligátní hře na klavír posluchače nehudebních směrů, v r. 1982 odchází na konzervatoř do Pardubic. Znovu se vdává, a to za ředitele LŠU Josefa Vlasáka (1983). V Pardubicích brzy zaujímá výborné postavení. V koncertní činnosti neustává.
Úspěšně pracovala jako lektorka při kurzu nevidomých a slabozrakých učitelů hudby v r. 1987. Měla k hudební pedagogice vždy těsný vztah a ráda se podělila o své zkušenosti. Hudebně pedagogická činnost se postupně stala její doménou.
Je docentkou na JAMU i AMU. Vede zde kurzy postgraduálního studia učitelů základních uměleckých škol. Tak se dostala na místo, které si plně zaslouží.