Informácie o autorovi

Arnold, Emanuel

Dátum narodenia: 1800

Dátum úmrtia: 1869

Popis:

Narodil se v rodině chudého krejčího. S vlastním sebevzděláváním mu pomáhal jeho bratr Jan Edvard A. (1785–1872) vlastenecky smýšlející kněz (iniciátor založení Měšťanské besedy v r. 1845; v červnu 1848 sloužil svatováclavskou mši na Koňském trhu, po níž došlo k svatodušním bouřím). V r. 1842 přišel z venkova (kde byl úředníkem na šlechtických statcích) do Prahy a hned se účastní tamějšího kulturního a politického života; mj. se stane členem tajného spolku Repeal. V r. 1847 byl za napsání a rozšiřování letáku Držená řeč od jenerála jezuitů v tajném sněmu v Římě – zaměřeného nejen proti jezuitům, jejichž návrat do Prahy se tehdy očekával, ale proti praktikám římskokatolické církve vůbec, proti jejímu stranění šlechtě – odsouzen na čtyři měsíce do vězení a pak (do března 1848) k pobytu mimo tehdejší území Prahy. (J. V. Frič, který A. označil za „prvního našeho politického mučedníka“, ve svých Pamětech líčí, jak A., ubytovaný tehdy v Podbabě, „míval z tamté strany Vltavy, sedě při břehu na stráni, vlastenecká kázání k výletníkům, rozloženým na protějším břehu“.) V březnu 1848 vydal leták Milí, drazí českoněmečtí bratři (vytištěný původně německy) vyzývající v duchu internacionalismu české Němce k jednotnému postupu s Čechy v zápase o demokratizaci státu a společnosti. Po porážce červnového povstání byl znovu uvězněn. Po propuštění začal vydávat (především venkovskému lidu určené) Občanské noviny s radikálně demokratickou orientací. V dubnu 1848 tu uveřejnil článek Poměr pracujícího lidu k boháčům, poukazující na to, jak se „fabrikanti samojedinými správci peněz stávají“: „Průmysl v nynějším našem pořádku má jen dvě třídy: fabrikanta a dělníka. Fabrikant jest ten mocný bohatý pán, jenž dělníkovu práci svým kapitálem jmenovati může, a dělník jest jen věčný otrhanec, z něhožto pramen bohatství fabrikantům plyne.“ Po prozrazení chystaného povstání v květnu 1849 (inspirovaného anarchistou Bakuninem a připravovaného spolu s německými demokraty) sice z Prahy uprchl, v Lipsku byl však zadržen; po dlouhém vyšetřování ho vojenský soud (1854) odsoudil k trestu smrti, který byl cestou milosti změněn na dvacetiletý žalář. (Svůj útěk z Prahy A. vylíčil v brožuře Popsání cesty mé z Prahy až na pomezí hraničné.) Po amnestii 1857 byl z Prahy brzy vykázán do jihorakouského Villachu, kde pracoval opět v zemědělství. Do Prahy se vrátil až v r. 1868, už těžce nemocný. Svá poslední léta strávil v pražském chorobinci. Jeho pohřeb se stal zásluhou především studentů a dělníků velkou protirakouskou manifestací.