Juha Seppälä se narodil před sedmačtyřiceti lety v učitelské rodině v nevelké obci Karvia a od svých čtrnácti let žije v Pori, osmdesátitisícovém západofinském městě na pobřeží Botnického zálivu. Od dětství vášnivě rád četl, zejména klasiky finské literatury, ale i Strindberga a ruské spisovatele 19. století, a tak nebylo překvapením, že se rozhodl pro studia literatury a dějin kultury na univerzitě v Turku. Sám začal psát už na střední škole a od roku 1983, kdy dokončil studia, se živí jako spisovatel na volné noze.
Kromě románů a povídek (na svém kontě má už čtrnáct knižních titulů) píše také rozhlasové hry, televizní scénáře a pravidelné novinové sloupky. Hlavním tématem jeho děl je nedostatek komunikace mezi lidmi, frustrace z civilizačního shonu a zároveň touha po lásce, tak málokdy naplněná. V některých dílech se snaží bourat i různé historické mýty. Příkladem může být jeho kniha Dějiny Finska (Suomen historia), v níž kombinuje tzv. malou a velkou historii na příkladu dějin vlastního rodu a fiktivní autobiografie maršála a pozdějšího finského prezidenta C. G. Mannerheima.
Na rozdíl od většiny svých kolegů se Seppälä vyhýbá médiím, nevyhledává společenské události, ani netouží po životě ve velkých centrech, jakými jsou Helsinky, Turku či Tampere. Tvrdí totiž, že příběhů je všude kolem dost a dost, na bydlišti nezáleží. Přesto, nebo možná právě proto si na nedostatek čtenářů doma stěžovat nemůže; jeho povídky a novely také byly přeloženy do švédštiny, ruštiny a němčiny a v jistém smyslu má následovníky už i v mladší generaci finských spisovatelů (např. Petri Tamminen).