Willem Frederik Hermans byl nizozemský kontroverzní spisovatel. Získal Cenu nizozemského písemnictví. Spolu s Harrym Mulischem a Gerardem Revem je považován za jednoho ze tří nejdůležitějších nizozemských autorů poválečného období.
Willem F. Hermans vystudoval původně fyzikální geografii, poté učil na univerzitě v Groningenu. Současně vydával své provokativní romány, které byly úspěšné. Zakázal vydání svých knih v zemích východního bloku. Zároveň ale nerespektoval zákaz kulturních styků s režimem apartheidu v JAR. To mu vyneslo nepřízeň nizozemských literátů a dokonce i zápis na černou listinu OSN.
V roce 1952 stanul W. F. Hermans před soudem pro protikatolickou pasáž v románu Pravdu mám vždycky já. Soud ho ale osvobodil, protože výroky literární postavy nelze přičítat autorovi. V poválečné době popuzoval autor i neortodoxním líčením odboje.
V roce 1973 se W. F. Hermans odstěhoval do Paříže.