Informácie o autorovi

Beneš, Karel Josef

Dátum narodenia: 1896

Dátum úmrtia: 1969

Popis:

PhDr. Karel Josef Benešse narodil 21. února 1896 v Praze, kde maturoval na klasickém gymnáziu (1915). Narukoval do rakousko-uherské armády. Byl těžce zraněn a zproštěn vojenské služby. Od r. 1917 studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy - přírodní vědy, filozofii a dějiny hudby. Roku 1920 debutoval beletristickou prací Děvče s květinami. Od roku 1921 pracoval jako knihovník Univerzitní knihovny a psal také hudební kritiky mj. na koncerty tehdejší hvězdy – houslové virtuosky Ervíny Brokešové. Jejím uměním byl nadšen. Roku 1925 se s ní oženil. Brzy poté navázal přátelské vztahy s tehdejším ministrem zahraničí dr. Edvardem Benešem (nebyli příbuzní). Napsal libreto k baletnímu mystériu Ervína Schulhoffa Ogelala (1925). O ministru Benešovi vytvořil studii. Na jeho podnět sestavil r. 1932 pro vydavatelství Melantrich sborník Rok 1848 v projevech současníků.Roku 1935 vydává svůj román Uloupený život, který mu otevřel cestu k evropské slávě. Dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a krátce po vydání poprvé zfilmováno v Anglii. Společně s Ervínou Brokešovou se zúčastnil slavnostních recepcí na Pražském Hradě u prezidenta T. G. Masaryka, jehož si velmi vážil. Za honorář z anglického filmu si vybral stavební parcelu v Rožmitále, kde už předtím pobýval jako host v létě u manželů Vospálkových. Nechal si postavit vilku v Klikově ulici. Roku 1939 vydává román Kouzelný dům, který je také ihned zfilmován s hvězdným obsazením (Adina Mandlová, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Leopolda Dostalová, Terezie Brzková, Růžena Nasková, Světla Svozilová). Na počátku okupace se okamžitě věnuje organizaci českého domácího odboje. Je spoluautorem odbojářského programu s názvem Za svobodu – mimo jiné s dr. Miladou Horákovou, profesorem Jankovcem či docentem Vladimírem Krajinou. Roku 1940 ještě vydává úspěšný román Červená pečeť. V letech 1938 až 1941 byl K. J. Beneš ředitelem Státní pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze. V prosinci 1941 je však zatčen jako přední činitel Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a Ústředního výboru odboje domácího (ÚVOD). Významné postavení spisovatele v odboji nevyjde najevo. Díky statečnosti a lsti Ervíny Brokešové se zdařilo změnit mu trest smrti na několikaletý žalář. Byl uvězněn, poslán do koncentračního tábora a na konci války přežil pochod smrti. Okamžitě po návratu do Rožmitálu vydává znovu program Za svobodu s vlastním úvodním slovem, kde s pohnutím vyjmenovává všechny popravené spolubojovníky. Obdrží Československý válečný kříž 1939 a Medaili za zásluhy 1. stupně od prezidenta E. Beneše (1946). Na návrh Jaroslava Kvapila je téhož roku zvolen řádným členem České akademie věd a umění. V letech 1945 až 1950 je jmenován přednostou odboru kulturní výstavby Státního plánovacího úřadu v Praze, stává se dramaturgem Československého státního filmu, redaktorem nakladatelství Družstevní práce a Evropského literárního kruhu. V letech 1947 až 1948 redigoval časopis Růst. Přispívá do sborníku k XI. Všesokolskému sletu v roce 1948. V říjnu 1948 byl K. J. Beneš přijat za člena francouzské Société des auteurs et compositeurs v Paříži. Zbylá hrstka vedoucích českých domácích odbojářů čelí podruhé zatčením (25. 2. 1948 docent Krajina, v září 1949 dr. Horáková) a je postavena před soud nebo popravena (27. 6. 1950 dr. Horáková).Snad cítil, že by se mu liberální a svobodomyslná minulost nemusela vyplatit. Roku 1950 požádal K. J. Beneš o předčasné penzionování a pak trvale žil v Rožmitále, kde se velmi oddaně věnoval kulturní a literární práci, zahajoval ochotnická divadelní představení, ale hovořil také při výročích osvobození a oslavách VŘSR. Na bouřlivém sjezdu československých spisovatelů v roce 1956 je zvolen do předsednictva svazu největším počtem hlasů. Obrací svou literární pozornost k válečným prožitkům a soustřeďuje se na historickou trilogii o revolučním roce 1848, kterou uzavřel po částech Mezi dvěma břehy (1954) a Dračí setba (1957) třetím dílem s názvem Útok (1963). V roce 1966 slaví sedmdesátiny a je jmenován zasloužilým umělcem. Dvakrát získal Řád práce (1956, 1968). Po R. R. Hofmeisterovi se stává dalším spisovatelem 20. století, který je jmenován čestným občanem města Rožmitálu. Jeho dílo vychází v četných reedicích. Kromě prvého zfilmování Uloupeného života - jeho premiéra proběhla po 15. březnu 1939 za demonstrativní účasti britské královské rodiny v Londýně - bylo toto dílo zfilmováno ještě společností Hollywood Warner Bros v USA, dále v Rakousku a v Mexiku (1944). Film podle Benešova románu Kouzelný dům natočil Otakar Vávra (1939) Václav Krška o deset let později zfilmoval Benešův Revoluční rok 1848. Novelu Past natočil o rok později režisér Martin Frič a roku 1958 vznikl film Jiřího Weisse podle románu Hra o život s Vlastou Chramostovou a Karlem Högrem v hlavních rolích. Mnohá cizojazyčná a česká vydání prací K. J. Beneše přesáhla dohromady neuvěřitelný náklad: přes milion výtisků. Autorovu pozůstalost velmi pečlivě uspořádala a uložila v Památníku národního písemnictví v Praze jeho žena Ervína Benešová-Brokešová. PhDr. Karel Josef Beneš zemřel 27. března 1969 a je pochován na městském hřbitově v Rožmitále pod Třemšínem. Na jeho rovu byla vztyčena plastika akademického sochaře Miloše Hrušky, která symbolizuje láskyplné splynutí hudby s literaturou.