Informácie o autorovi
Čapek-Chod, Karel Matěj
Dátum narodenia: 1860
Dátum úmrtia: 1927
Popis:
Český povídkář, novelista a romanopisec realistického a naturalistického směru, novinář politického a kulturního zaměření, výtvarný kritik. Narodil se v Domažlicích. Poté, co nedokončil studium práv, působil jako redaktor 'Hlasu národa' (1888-90) a 'Národní politiky' (1890-1900) dlouhodobě spolupracoval s 'Národními listy' (1900-25). Zobrazil pražskou uměleckou bohému, rozklad měšťanské společnosti a nové sociální rozvrstvení na začátku dvacátého století. Ironizoval iluzívnost romantiky v protikladu k racionálnímu a psychologickému zobrazení skutečného života. Zemřel v Praze.
KAREL MATĚJ ČAPEK-CHOD (nor. 21. 2. 1860 v Domažlicích, zemřel 3. 11. 1927 v Praze) je výrazným zjevem moderní české literatury. Povoláním novinář, začal svou spisovatelskou dráhu nenáročnými povídkami, jejichž první soubor vyšel r. 1892. Podobným způsobem jsou psány Nedělní povídky, Z města i obvodu a Siláci a slaboši. Do tohoto období patří i pohádkově laděná Zvířátka a petrovští a Dar sv. Floriána. Umělecky vyspělejší je pesimisticky laděné Patero novel, Nové patero a Patero třetí, cykly povídek na motivy válečné (Ad hoc!) a erotické (Čtyři odvážné povídky). Vrcholu svého umění dosahuje Čapek-Chod až ve svých románech, kde ostře analysuje různé společenské jevy své doby. Vedle Nejzápadnějšího Slovana a V třetím dvoře, které ještě mají některé znaky staršího období, je to především román Kašpar Lén mstitel (1908), řešící ožehavou problematiku sociální msty. V r. 1916 následovala Turbina, román o úpadku pražské podnikatelské rodiny, a brzy po ní vylíčení pražské umělecké bohémy s ústřední postavou básníka Antonín Vondrejc (1917—18). Román Jindrové (1921) řeší na pozadí válečné tragédie poměr otce a syna (podobný motiv je zpracován i v povídce Humoreska). Ve Vilému Rozkočovi (1923) a Řešanech (1927) jsou vylíčeny pohnuté životní osudy mladého sochaře. Poslední autorovou prací je filosoficky zaměřená Psychologie bez duše, vydaná posmrtně. Zvláštní místo v jeho tvorbě zaujímá Větrník, napolo povídka a napolo esej o vzniku uměleckého díla. Čapek-Chod si zvolil jako metodu vnikání v poznání lidí studium jejich životního prostředí, bystré a přesné odpozorování jejich charakteristických detailů. V jeho díle se zároveň pokaždé objevuje tragikomický, často až paradoxní zásah osudu, který mění v pravý opak to, oč člověk usiluje. Zdůrazňování lidské osamocenosti, přízemnosti a krutosti, marnosti každé vyšší touhy není však na újmu Čapkovu osobitému talentu.