Český básník a překladatel, tvůrce proletářské poezie, starší bratr Jana Aldy. Po maturitě (1904) a studiu na pražské technice odešel pěšky do Paříže (1905) kde vystudoval francouzský jazyk a literaturu na filosofické fakultě na Sorbonně a ekonomii na právnické fakultě v Dijonu (1909). Domů se vrátil těsně před vypuknutím první světové války. Než narukoval, zničil všechny své rukopisy. Na ruské frontě byl brzy raněn, léčil se v Berouně a Nižboru. Ve dvacátých letech byl členem 'Devětsilu'. Jeho intimní lyrika je charakteristická splynutím subjektivních pocitů a nálad s obecně působící problematikou sociální spravedlnosti, často v protikladu snu a skutečnosti. Z francouzské poezie překládal (s využitím argotu a jazykové periférie) zejména prokleté básníky, dále mj. Apollinaira a Jeana Rictuse (1867-1933). Do francouzštiny pak přeložil dílo Jaroslava Haška. Poslední dva roky života se léčil na plicní chorobu v dobříšském sanatoriu. Zemřel v rodné Praze, pochován byl na Vyšehradě.