Ingeborg Bachmannová se narodila 25. července 1926 v Klagenfurtu.
V letech 1945 až 1950 studovala práva a filosofii, později už jen filosofii spolu s psychologií a germanistikou v Innsbrucku, Štýrském Hradci a ve Vídni. Chtěla se věnovat literatuře a setrvat ve stavu "nejisté jistoty", která je tak zřetelně jedním ze základních motivů jejího díla. Svá studia ukončila disertací
Kritické přijetí filosofie Martina Heideggera. Ovlivnil ji také
neopositivismus "Vídeňského kruhu" (Wittgenstein, Schick, Karnapp, Popper) z nich nejvíce však Ludwig Wittgenstein, o kterém
napsala v roce 1953 esej, kde věnuje velkou pozornost "dialogu s
řečí", "konfliktu s řečí"; později ve svých Frankfurtských přednáškách jej prohlásila za konflikt zásadní, do něhož pro
spisovatele ústí všechny ostatní konflikty.
Upozornila na sebe nejdříve jako básnířka dvěma sbírkami poezie Čas na úvěr (Die gestundete Zeit, 1953) a Vzývání Velkého vozu
(Anrufung des grossen Bären, 1956). Chtěla se původně věnovat studiu hudební kompozice a její poezie vede k hudbě; zdůrazněním stavební struktury, nikoli melodiky - ostatně v duchu moderní
hudby.