Steinar Bragi Guðmundsson (1975) se narodil v Reykjavíku. Studoval literární vědu a filozofii na tamní univerzitě, ale studia nedokončil. Spisovatelskou dráhu zahájil básnickou tvorbou, která se vyznačuje kombinací humoru a brutality. Po debutové básnické sbírce Svarthol (1998, Černá díra) následovaly další dvě sbírky poezie a dvě knihy povídek a drobných próz. Jeho první román Turninn (2000, Věž) je výrazně symbolický a prodchnutý apokalyptickou atmosférou. Námětem je život dvou dětí ve věži uprostřed pustiny v době konce světa a ústředním tématem je pomíjivost pozemského života a nekonečná osamělost člověka. Podobná témata, stejně jako vědeckofantastické prvky, se objevují i v autorově další prozaické tvorbě, která zahrnuje mimo jiné romány Áhyggjudúkkur (2002, Svěř se loutkám) a Sólskinsfólkið (2004, Sluneční lidé), které se odehrávají v současném Reykjavíku, avšak nepostrádají fantastické motivy. V románu Hið stórfenglega leyndarmál Heimsins (2006, Velkolepé tajemství Světa) pracuje autor s formou tradičního detektivního příběhu, jemuž dodává nové rozměry. Mezinárodní ohlas si získal románem Konur (2008, Ženy). I v něm slouží příběh s prvky science fiction jako zrcadlo současného světa. Román byl nominován na prestižní Cenu Severské rady za literaturu a vyšel v překladech do několika jazyků. Skutečnost a fantazie se prolíná i v úspěšné sbírce novel Himinninn yfir Þingvöllum (2009, Nebe nad Þingvellir). Literární kritik deníku Morgunblaðið Björn Þór Vilhjálmsson označil Steinara Bragiho za nejvýznamnějšího spisovatele jeho generace.