Matěj Milota Zdirad Polák (14. února 1788 Zásmuky – 31. března 1856 Vídeňské Nové Město) byl český básník, učitel a důstojník.
Matěj Polák se narodil v rodině ševce. Po skončení studií byl výpomocným učitelem. V napoleonských válkách se přihlásil jako dobrovolník do armády. Jeho vojenská kariéra byla úspěšná, byl stále povyšován a v roce 1849 dosáhl hodnosti generálmajora. Později byl profesorem češtiny a válečné historie na vojenské akademii ve Vídni. Jeho vztah k české kultuře byl ke konci velmi chladný, rodina se zcela poněmčila.
Zpočátku psal Matěj Polák své verše německy. Později však byl získán pro myšlenky národního obrození. V roce 1813 začal uveřejňovat v Hromádkových Prvotinách pěkných umění , první zpěvy své nejznámější básně:
Vznešenost přirozenosti – knižně 1819 Vznešenost přírody. Lyrická báseň v šesti zpěvech, která Poláka postavila na první místo v tehdejší české poezii. Je to první česká reflexivní skladba.
Vedle dalších drobných básní epických, lyrických a ohlasů lidové poezie (Sil jsem proso, znárodněla), napsal Polák i pozoruhodnou cestopisnou prózu: Cesta do Itálie, uveřejňována 1820 – 22 v Dobroslavu.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mat%C4%9Bj_Milota_Zdirad_Pol%C3%A1k