Robert W. Chambers (* 26.5.1865, Brooklyn – † 16.12.1933) americký spisovatel a výtvarník. Na začátku 90. let 19. století vystudoval malbu v Paříži, kde se také důvěrně obeznámil s moderními uměleckými směry, určující se pro něj stal zejména symbolismus a secese. Jeho nejslavnější dílo "Král ve žlutém" je obecně považováno za klasiku hororového žánru a dočkalo se nesčetných vydání v mnoha jazycích. V pozdějších pracích, a celkem jich je na osm desítek, se mu podařilo už jen málokdy překonat úroveň, které dosáhl v této sbírce.
Jméno spisovatele z Nové Anglie se stalo synonymem brakové literatury. Existuje ovšem skupina nadšených obdivovatelů tohoto mistra „laciné hrůzy“,kteří se dušují, že jeho díla "Král ve žlutém" nebo "Tvůrce měsíců" patří k vrcholům americké literatury. Rovněž H. P. Lovecraft mu ve svém chrámu hororů přisoudil čelné místo. V Čechách ovšem zůstává panicky nedotčený a naději na vydání jistě zmenšuje skutečnost, že není více mezi živými a dosud nedostal žádnou zatracenou literární cenu.
V roce 1898 se oženil s šestnáctiletou Elsou Mollerovou. V následujícím desetiletí napsal většinu svých nejlepších prací. Tehdy se živě zajímal o literární trendy. Bedlivě sledoval knižní trh a vypracoval se na jednoho z komerčně nejúspěšnějších autorů Severní Ameriky. Pochopil a splnil očekávání čtenářů, a jeho knihy se velmi dobře prodávaly. Chambersův americký životopisec nicméně konstatuje, že jen málo z nich dosáhlo na skutečný bestseller. Jaká škoda… Četné knihy Roberta W. Chamberse měly paradoxní osud. Za jeho života se staly natolik běžným, hojně vydávaným a čteným artiklem, že se běžně objevovaly v koších s paperbacky po deseti centech, a z některých antikvariátů byly rovnou vyřazovány. Díky tomu se staly raritou. Šťastný ten, kdo dneska vyhmátne první vydání. Ostatně takový osud je pro mnoho Chambersových románů víceméně spravedlivý. Psal podle poptávky dne a vědomě mířil za hmotným profitem. Zvláště jeho tklivé romance vznikaly k okamžité spotřebě, cílem bylo dosáhnout úspěchu u široké vrstvy mírně gramotných čtenářů. Chambers neměl o hodnotě většiny svých výtvorů valné mínění a připouštěl, že se vlastně zajímá víc o sbírání starožitného nábytku než o literární reputaci.