EMANUEL GENDRICHOVIČ KAZAKEVIČ se narodil roku 1913 v Kremenčugu na Ukrajině. Jeho otec byl učitelem, za sovětské vlády se stal žurnalistou. Kazakevič je zaměstnáním technik, ale toto své zaměstnání vykonával jen krátce. V 18 letech odjel na Dálný Východ, kde žil na Sachalinu, v městě mládeže Komsomolsku, na Kolymě, v židovské republice Birobidžanu. Vykonával tam nejrůznější zaměstnání – od předsedy kolchozu až po ředitele divadla. Již od dětství psal verše a před válkou vydal básnickou sbírku Velké světy (Bolšije miry), veršovaný román Cesta do Birobidžanu (Doroga v Birobidžan) a komedii v židovském jazyce Mléko a med (Moloko i mjod). Když vypukla Vlastenecká válka, ihned se přihlásil do Rudé armády. Z prostého vojáka se stal velitelem, bojoval u Moskvy, zúčastnil se osvobození Varšavy a dobytí Berlína. Byl třikrát raněn a za válečné zásluhy osmkrát vyznamenán. Z války vytěžil námět pro svou poslední knihu Hvězda (Zvojozda), která byla za rok 1947 vyznamenána Stalinovou cenou druhého stupně.