Informácie o autorovi

Ginzburg, Jevgenija Semjonovna

Dátum narodenia: 1903

Dátum úmrtia: 1977

Popis:

vystudovala historicko-filozofickou fakultu univerzity v Kazani ( 1925) a nastoupila pedagogickou dráhu profesorky literatury a publicistky. Bylo jí čtyřiatřicet, když jednoho dne smutné proslulého roku 1937 jako žena vysokého stranického funkcionáře a matka tří dětí odešla k výslechu, aby se domů vlastně už nikdy nevrátila. Vágní a nepodložená obvinění z trockistické činnosti se „zpřesňovala“ a stupňovala, vězení střídalo vězení (Butyrky, Lefortovo, Jaroslavl). až posléze zazněl ortel: tábory nucených prací na Kolymě, jež se nakonec proměnil v neuvěřitelných osmnáct let „pobytu“ v odlidštěném světě bezbřehé zvůle vládců nad bezprávnými otroky ve zlatých dolech, vápencových lomech, mýcených lesích a třeba i drůbežích farmách, špitálech či školkách plných bezprizorných dětí. Z otřesných kruhů novodobého pekla se Ginzburgová vrátila sice zestárlá, dvaapadesátiletá, ale vnitřně nezlomená a co je hlavní: s prvními kapitolami knihy, napsanými zatím jen v paměti. Na stránky školního sešitu je začala poprvé zaznamenávat, jak sama vzpomíná, v létě roku 1959 v Zakarpatsku, „na pařezu pod ořešákem“ – už zbavena všudypřítomného strachu, s oporou nových jistot (po rehabilitaci se s novým mužem, krymském Němcem, lékařem Antonem Walterem, kterého poznala na Kolymě, a s adoptovanou dcerkou Toňou usadila ve Lvově) a s novými nadějemi (mj. i pevným citovým poutem k druhému synovi Vasjovi, dnes známému exilovému spisovateli Vasilijj Aksjonovovi). Hned první část knihy se stala samizdatovým bestsellerem, četl ji Solženicyn i Sacharov, r. 1967 byla vydána za hranicemi: nejprve v Itálii, pak v NSR. Francii, USA… Kus slávy a zadostiučinění pocítila autorka – rok před svou smrtí – na cestě do Paříže a Kolína nad Rýnem. Největší radosti se nedočkala: v autorčině vlasti vyšla Strmá cesta knižně až roku 1989, zato v úplnosti všech tří částí.