Informácie o autorovi

Kawabata, Jasunari

Dátum narodenia: 1899

Dátum úmrtia: 1972

Popis:

Jasunari Kawabata se narodil 11. června 1899 v Ósace do zámožné rodiny lékaře. Rodinné pohody a radosti dětství si příliš dlouho neužil. Když mu byli tři roky, zemřeli mu oba rodiče. V sedmi letech ho navždy opustila babička, po dvou letech i jeho jediná sestra. Všechna rodinná úmrtí v rodině vlastně zbavila Kawabatu normálního dětství a byla jistě pozadím pro jeho pozdější tvorbu, ve které uplatnil cit pro něčí ztrátu a lítost.
V  roce 1920 začal studovat literaturu na Císařské univerzitě v Tokiu. Po promoci v roce 1924 založil spolu s dalšími mladými autory časopis Bungei Džidai (Současná literatura). Stal se vůdčím představitelem hnutí neosenzualistů, pro jejichž tvorbu bylo příznačné smyslové vnímání skutečnosti, lyričnost, citlivé zobrazování maličkostí. Když přidáme inspiraci evropskou avantgardou (dada, surrealismus) vyjde nám protiváha k tehdejšímu převažujícímu realistickému stylu tvorby, vůči němuž se právě Kawabata a spol. chtěli vymezit.
Vedle krátkých časopiseckých povídek vydal v r. 1925 autobiografický Deník šestnáctiletého. První větší úspěch zaznamenal s novelou Tanečnice z Izu (vydáno 1927). Opět zde autobiograficky vzpomíná, tentokráte na své mladické okouzlení čtrnáctiletou tanečnicí.
Po sňatku v roce 1931 se Kawabata přestěhoval do bývalého samurajského hlavního města Kamakura, přičemž zimní období trávil v Zuši. Během 2. světové války zachovával neutrální postoj a cestoval po Mandžusku (tehdy Japonci okupovaná oblast Číny). V tomto období pečlivě studoval legendární japonský román z 11. století (mnohými dodnes považován za nejstarší román na světě) Příběh o princi Gendžim od dvorské dámy Murasaki Šikibu. V roce 1948 dokončil novelu Sněhová země, která je dodnes zřejmě nejznámějším Kawabatovým dílem mezi západními čtenáři.
V roce 1954 vzniklo pravděpodobně nejlepší Kawabatovo dílo, Hlas hory. V něm sledujeme rodinu starého tokijského obchodníka Šinga Ogaty, která se potýká s mnohými problémy. Šingo se trápí nejen rozpa-
dem manželství své dcery a zálety svého syna, ale také se musí vyrovnávat i se svým stářím. Scény zdánlivých banalit každodenního života skrývají hlubší poznání o rozpadající se struktuře tradiční japonské rodiny, vlivu války a blížící se smrti. Popis života Šingovy rodiny je prostoupen lyrickými momenty snů, přírody a rozjímání.
V 60. letech začal Kawabata velmi činný společenský život. Podnikl turné přednášek ve Spojených státech. Zapojil se spolu s dalšími spisovateli (mj. Jukio Mišima) do kampaně odsuzující Kulturní revoluci v Číně, podporoval konzervativce, stal se prezidentem japonského PEN klubu, nebo podporoval mladé spisovatele.
V roce 1968 se stal Jasunari Kawabata prvním japonským nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Ačkoliv ve své děkovné řeči odsoudil sebevraždu, reagujíc tak na mnohá úmrtí kolegů spisovatelů vlastní rukou, 16. dubna 1972 (mj. dva roky po sebevraždě přítele Mišimy) po dlouhých komplikacích s jeho chatrným zdravím spáchal sebevraždu sám, a to puštěným plynem. Událo se tak v Zuši.
Jasunari Kawabata patří mezi nejvýznamnější japonské spisovatele 20. století. V jeho dílech se spojují krásy tradičního Japonska s moderní dobou a problémy, které přináší. To vše je zachyceno výsostně uměleckými prostředky - prvky realistické se snoubí s těmi surreálnými. Český čtenář má poměrně velkou výhodu se seznámit s díly tohoto význačného spisovatele. U nás vyšly např.: Tanečnice z Izu, Sněhová země, Hlas hory.

Ocenenia:
1968 Nobelova cena za literatúru