Informácie o autorovi

Jünger, Ernst

Dátum narodenia: 1895

Popis:

Ernst Jünger se narodil 29. března 1895 v Heidelbergu. V roce 1913 utíká z domova s cílem vstoupit do francouzské cizinecké legie (epizoda je popsána v jeho knize Africké hry, 1936). 1914-1918 slouží v německé armádě na západní frontě. Čtrnáctkrát zraněn, vyznamenán řádem Pour le mérite. Zkušenost fronty bezprostředně zachycují jeho deníkové knihy V ocelových bouřích, 1920; Lesík 125, 1925; Oheň a krev, 1925; roste z ní však celá jeho další tvorba, ať beletristická nebo esejistická. 1923-1925 studuje zoologii a filosofii v Lipsku a v Neapoli. Od r. 1925 žije volně jako spisovatel svobodného povolání. 1927-1932 spolupracovníkem revolučních nacionalistických kruhů a spoluvydavatelem jejich časopisů. 1930 vychází studie Totální mobilizace, 1932 obsáhlá studie Dělník. Obě prozrazují fascinaci totalitarismem. Po převzetí moci Hitlerem odmítá Jünger členství v nově zřízené Pruské akademii umění. 1939 vychází Jüngerova nejznámější novela Na mramorových útesech. Je to výrazné svědectví jeho proměny po r. 1933. V myticky bezčasé krajině, která však byla okamžitě pochopena jako současné Německo, se ukazuje protiklad mezi teroristickými mravy žoldnéřského tábora a hledáním duchovní cesty, kterou v knize reprezentuje mág Nigromontanus (= Heidegger). 1939-1944 služba v armádě. Od r. 1943 začala být tajně šířena Jüngerova knížka Mír, považovaná za zahraničně-politický program německých důstojníků připravujících nezdařený atentát na Hitlera z 20. července 1944. 1951 vychází Chůze lesem (Der Waldgang, V. Klostermann, Frankfurt am Main). Roku 1956 vydává Jünger výbor z francouzského aforisty Rivarola s komentářem, kde otiskuje i velmi zajímavý Heideggerův dopis, týkající se jedné Rivarolovy myšlenky o čase. V r. 1959 zakládá s Mirceou Eliadem dvouměsíčník Antaios. Z knih, které vydal potom, jmenujme alespoň Na zdi času, Astrologické úvahy neastrologa, 1959, a Přiblížení. Drogy a opojení, 1970 {Annäherungen. Drogen und Rausch, E. Klett, Stuttgart). V obou se plně uplatňuje jeho schopnost typologického pohledu na fyziognomii dějin, resp. obrazové skutečnosti vůbec. Poslední kniha obsahuje mj. podrobné líčení vlastních zkušeností s jednotlivými látkami, roztříděnými podle jejich geografického původu, včetně protokolů ze společných intoxikací s A. Hoffmannem, objevitelem LSD 25.