Informácie o autorovi

Sacher, Vilém

Dátum narodenia: 1907

Dátum úmrtia: 1987

Popis:

Vilém Sacher, méně známý čs. generál, se narodil v Prostějově v rodině krejčího. Vystudoval hranickou vojenskou akademii. V kritickém roce 1938 byl v hodnosti kapitána jedním z nejmladších členů generálního štábu čs. armády. Za mobilizace v zářijových dnech byl jako náčelník zpravodajského oddělení 3. „rychlé divize“ v zákopech jižního Slovenska, která byla připravena k boji proti vpádu maďarského vojska. Po demobilizaci působil v Praze v ilegální vojenské organizaci „Obrana národa“ společně ve známé zpravodajské skupině pplk. Balabána. Po prozrazení organizace unikl před zatčením a spolu se skupinkou důstojníků přešel za dramatických okolností přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie. Válka jej zastihla 1. září 1939 na lodi ve Středozemním moři při cestě do Francie. V jižní Francii v Agde se podílel na organizování čs. vojska, prodělal ústupové boje a s ostatními vojáky se přepravil do Velké Británie. Zde působil jako zpravodajský důstojník vznikající čs. brigády a prodělal parašutistický výcvik. V srpnu roku 1943 byl na žádost gen. Píky spolu s 25člennou skupinou důstojníků převelen do Sovětského svazu. Dne 2. ledna 1944 přebíral v Jefremově ve funkci náčelníka štábu nově vytvořené 2. čs. paradesantní brigády kasárna pro její zdejší soustředění ( brigádu tvořili Slováci, příslušníci tzv. rychlé divize, kterou Tisova vláda poslala bojovat proti Rusům a byli v té době  ještě na cestě  ze zajateckého tábora). Měl hlavní zásluhu na paradesantním vycvičení brigády v boji v nepřátelském týlu. Kvůli úrazu páteře však nakonec s brigádou na Slovensko nemohl být vyslán. Byl jmenován do funkce velitele dělostřelectva nově vytvořené 3. čs. brigády, složené téměř výhradně z volyňských Čechů. V této funkci prošel s 1. čs. armádním sborem trnitou cestu od Dukly až do Prahy. V r. 1946 se stal náčelníkem odboru na MNO. Po odvolání gen. Svobody z funkce ministra byl Alexejem Čepičkou vyhozen z ministerstva a  propuštěn z armády. Pracoval jako číšník až do důchodu. V roce 1968 byl aktivním protagonistou „pražského jara“ a vydal své vzpomínky na válečná léta v knize Pod rozstříleným praporem. Kniha však vyšla už na začátku normalizace r. 1969 a většina nákladu byla z obchodních pultů stažena. Volnější románové zpracování událostí v karpatsko dukelské operaci vydal pod názvem Na počátku stála smrt. V roce 1976 byl mezi organizátory a prvními signatáři Charty 77. Za tuto svoji angažovanost byl degradován do hodnosti vojína.  Rehabilitace se už nedožil.