Informácie o autorovi

de Guaita, Stanislas

Dátum narodenia: 1861

Dátum úmrtia: 1897

Popis:

Podobné štěstí na dobu zrození měl i tento francouzský mládenec. Protože právě tehdy a právě v Paříži byla atmosféra přímo nabitá lačněním po spiritualitě, tajemnu, a tak se tam esoterice velmi dobře dařilo. Ikdyž už sice nežil Eliphas Lévi, přece se jeho duch vznášel ulicemi a hledal, koho by posedl. A měl štěstí: našel si šlechtice, markýze De Guaitu. Tento dobře vychovaný mladík zrovna plnými doušky čerpal z bezedných studnic společensko-kulturního života pařížské bohémy, stejně poctivě, jako ze studií práv, literárních věd a poezie, v domnění, že se sám jednou stane velkým básníkem. A právě tahle láska k poesii jej přivedla k lásce pravé a celoživotní: magii. Jeden přítel básník mu obstaral nové čtivo, několik knih Eliphase Léviho, a právě při studiu a rozplývání se nad krásou jejich stylu a formy jej náhle oslnil obsah s o to větší silou. Sám o tom píše jako o zjevení a prozření. Bylo mu 21 let. 

Opustil právnickou fakultu a okamžitě se pustil do studia kabaly a hermetismu podle Léviho. Samozřejmě se v patřičných knihkupectvích brzy spřátelil i s patřičnými lidmi, které pojilo stejné nadšení pro stejnou věc. Zvlášť blízkým přítelem se mu stal jeho vrstevník G. Encausse, později známý jako Papus. Spolu velmi brzy vstoupili do umírněnější pařížské teosofické lóže s názvem Isis. A spolu také po krátkém čase založili esoterní Kabalistický řád Růže a Kříže, který Guaita po celý svůj krátký život také vedl. O zájemce neměli nouzi a tak se řád l jednou ze škol, kde se kvalitně vyučovalo hermetickým vědám a také postupovalo v rosekruciánckém systému zasvěcení. Není pochyb, že kvalita výuky měla nesmírnou úroveň, o tom se lze přesvědčit nahlédnutím do trilogie Velkých arkán ředitele Guaity, která je až dosud jednou z nejsystematičtějších pojednání o hermetické magii, (díly: Chrám Satanův, Klíč k černé magii, Problém zla) kterému předcházela zpočátku malá, ale s každým dalším vydáním velmi tloustnoucí knížečka, která mu zajistila patřičný obdiv, pověst vynikajícího znalce a autoritu, pod názvem Na prahu tajemství. O další, a širším okruhům srozumitelnější popularizaci se staral ve svých neméně zajímavých spisech jeho kolega Papus. 
Nejvíce pozornosti na sebe strhl asi v období, které sám popisuje v prvním díle jmenované trilogie a které skoro všichni, kdo o Gvaitovi kdekoliv píší, téměř bez vyjímky vzpomínají. Šlo o jeho „magický boj“ s kolegou - vůdcem katolické sekty pro povznesení důší – abbém Boullandem. Jeho spolek byl však velmi prospěšný hlavně samému vůdci, kterému sloužil k uspokojování jeho sexuálních deviací. A tak se dali do boje, který nakonec skončil smrtí abbé Boulanda. Když však v mladém věku zemřel – ač mnoho let poté – i sám Guaita, mnozí ze soupeřící strany v tom viděli prst Spravedlnosti, a Guaitovi magičtí konkurenti dopad magického odrazu. Jedno je jasné: vzal si více morfia a předávkoval se.