Informácie o autorovi

Tabucchi, Antonio

Dátum narodenia: 1943

Popis:

Antonio Tabucchi se narodil v roce 1943 v Pise. V současnosti vyučuje portugalský jazyk a literaturu na univerzitě v Sieně. Je jedním z největších znalců portugalského básníka Fernanda Pessoy, jehož dílo mělo zásadní vliv na Tabucchiho tvorbu a svým způsobem i životní dráhu. Fernando Pessoa (1888 1935) psal svou osobitou poezii pod řadou uměleckých pseudonymů, byl mistrem masky a za svého života si vytvořil celou řadu "dvojníků". Téma dvojníků je Tabucchiho oblíbené a odkazuje ho nejen k Pessoovi, ale i ke dvěma velkým latinskoamerickým autorům, k nimž se často hlásí: k J. L. Borgesovi a Juliovi Cortázarovi. 
Svou prvotinu, historický román Piazza d`Italia vydal Tabucchi v roce 1975. Následovala skvělá sbírka povídek Pohled z druhé strany (1981) která dodnes patří k vrcholům Tabucchiho tvorby, a zdařilé soubory krátkých próz Žena z Porto Pim (1983) a Drobná bezvýznamná nedopatření (1985) mezi něž se v roce 1984 vmístilo Indické nokturno. 
Dlouhou dobu znal Tabucchiho jméno pouze úzký kroužek zasvěcenců, milovníků dobré četby a příběhů plných záhady a tajemství. V roce 1994 však vyšel jeho román Tvrdí Pereira, který tvůrce sofistikovaných lahůdek pro literární fajnšmekry katapultoval mezi autory bestsellerů. Kniha získala dvě italské a jednu zahraniční literární cenu a posloužila režisérovi Robertu Faenzovi jako předloha pro film, v němž ztvárnil jednu z posledních velkých rolí skvělý Marcello Mastroianni. Dle mínění některých kritiků Pereira není Tabucchiho nejlepším dílem, v každém případě je to však próza dostupná širšímu záběru čtenářů a všechny typicky tabucchiovské motivy a rysy jsou v ní maskovány do zdánlivě tradičního románového vyprávění. V roce 1997 vyšel román Ztracená hlava Damascena Monteira, který je Tabucchiovým originálním příspěvkem k obrodě detektivního žánru. A konečně zatím posledním Tabucchiho dílem je román o podobách lásky Stále víc se připozdívá z roku 2001. Tyto tři romány sice znamenají určitou změnu Tabucchiho výrazu, nicméně autorův návrat k tradičnímu realistickému vyprávění je rozhodně mnohem méně důsledný, než by se mohlo na první pohled zdát. Tabucchi zůstává především umělcem útržku a zkratky.