Informácie o autorovi

Hrbek, Ivan

Dátum narodenia: 1923

Dátum úmrtia: 1993

Popis:

Arabštině a problematice islámu se věnoval od mládí; po maturitě (1942) studoval na jazykové škole Orientálního ústavu. V letech 1945-50 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako žák profesora F. Tauera, 1950 získal titul PhDr, 1961 vědeckou hodnost CSc. Od roku 1953 až do konce života působil v Orientálním ústavu. V badatelském úsilí se stal výraznou autoritu a světově uznávaným vědcem. Přednášel též na Univerzitě Karlově, Univerzitě 17. listopadu a na zahraničních, zejména afrických univerzitách (Maroko, Ghana).

Základním polem jeho vědeckého zájmu byla oblast islámských dějin, která se odrazila již v jeho nepublikované doktorské disertaci Soukromý a rodinný život proroka Muhammada. Jeho práce na tomto poli vyvrcholila moderním překladem koránu do češtiny. V 50. letech se věnoval výzkumu arabsko-slovanských vztahů. Publikoval studii o Slovanech ve Fátimovské říši, v níž ukázal na slovanský původ Džawhara, slavného vojevůdce a zakladatele Káhiry. V dalších pracích analyzoval a interpretoval zprávu cestovatele Abú Hamída al-Andalusího, jenž ve 12. století navštívil Rusko a Uhry. Zabýval se také problémem tří ruských center nastoleným arabskými cestovateli. Tematice arabských cestovatelů ve střední Evropě (Ibn Jacqúb, Abú Hamíd al-Gharnátí) a problematice vztahu Danteho Alighieriho k islámu věnoval řadu článků. Výzkum shrnul v nepublikované kandidátské disertaci Arabské zprávy o Slovanech.

Od 60. let se dalším polem jeho vědecké aktivity stala oblast afrických dějin. Pod jeho vedením byly publikovány dvoudílné Dějiny Afriky, v nichž je autorem kapitol o dějinách Maghribu, Súdánu a subsaharské Afriky. Zúčastnil se projektu Fontes Africae Historiae. Roku 1969 se stal členem mezinárodního vědeckého výboru UNESCO na přípravě osmisvazkové monumentální publikace Histoire générale de l'Afrique. Je dále autorem řady kapitol pro Cambridge History of Africa. Přispěl rovněž do Encyclopaedia of Islam. Vydal geograficko-politické přehledy o Maroku, SAR a Libyi v edici Zeměmi světa. V publikacích Orientálního ústavu věnoval v sedmdesátých letech pozornost palestinské otázce a úloze islámu v politice.

Jeho rozsáhlá a systematická aktivita překladatelská je významným příspěvkem k rozvoji české kultury a vzdělanosti. Přeložil do češtiny a komentoval klíčová díla arabských filozofů (Ibn Tufajl) cestovatelů (Ibn Battúta) historiků (Ibn Chaldún, Mascúdí) i moderních autorů (Šarkáwí, Táhá Husajn, Kanafání). V neposlední řadě se věnoval soukromému zájmu v oblasti dějin válečného námořnictva.