Victor Klemperer se narodil roku 1881 v Landsbergu na Vartě jako osmé dítě rabína Wilhelma Klemperera. Rodina pocházející z pražského ghetta se v roce 1890 přestěhovala do Berlína, kde se otec stal kazatelem reformní židovské obce. Po absolvování několika tříd různých gymnázií a vyučení v obchodní firmě studoval v letech 1902-1905 filozofii, romanistiku a germanistiku na univerzitě v Mnichově, Ženevě, Paříži a Berlíně. Než se v roce 1912 ke studiu vrátil, působil jako novinář a spisovatel v Mnichově. Roku 1912 konvertoval k protestantismu. Po úspěšném ukončení studií se roku 1914 habilitoval u význačného mnichovského romanisty profesora Karla Vosslera a v dalších dvou letech působil jako lektor na univerzitě v Neapoli. V té době vznikla jeho rozsáhlejší studie o Montesquieuovi. Na podzim roku 1915 se Victor Klemperer přihlásil jako dobrovolník na frontu, po propuštění z lazaretu roku 1916 působil na východní frontě v Kovně a v Lipsku jako knižní cenzor. V roce 1920 se stal řádným profesorem romanistiky na Technické vysoké škole v Drážďanech. Roku 1933 vyšla jeho monografie Pierre Corneille. Po nástupu nacionálního socialismu k moci byl roku 1935 ze školy pro svůj židovský původ propuštěn. Když mu nacisté zakázali přístup i do knihoven a znemožnili mu vědecky pracovat, začal psát v roce 1938 paměti pod názvem „Curriculum vitae" a přes velké nebezpečí vyzrazení neustal v psaní autentických deníků, jež později tajně uchovával u lékařky Anne-marie Kohlerové v Pirně u Drážďan. Roku 1940 byl donucen opustit i se ženou Evou vlastní dům a stěhoval se střídavě do různých „židovských domů". Po útěku z rozbombardovaných Drážďan v květnu 1945 a krátkém pobytu v Bavorsku se v červnu do Drážďan vrátil. V prosinci 1945 byl opět přijat na vysokou školu jako profesor a vstoupil do strany. Zprvu doufal v poválečné obrození společnosti, brzy však rozpoznal příbuznost nacistické a komunistické ideologie. Roku 1947 vyšla jeho analýza jazyka Třetí říše Lingua Tertii Imperii (LTI). Do roku 1960 učil Victor Klemperer na univerzitách v Greifswaldu, Halle a Berlíně. Roku 1950 se stal poslancem svazu kultury v lidové sněmovně NDR. Roku 1952 obdržel Národní cenu III. stupně a o rok později se stal členem Akademie věd v Berlíně. Victor Klemperer zemřel roku 1960 v Drážďanech. Všechna ostatní díla včetně Deníků byla na autorovo přání uložena v Saské zemské knihovně v Drážďanech a vyšla posmrtně.