Hegel se narodil roku 1770 ve Stuttgartu. V tübingenském učilišti studoval filosofii. Obdiv k Řekům si Hegel zachoval po celý svůj život. Po několika letech obtížného domácího učitelování ve Francii a v Bernu dědictví po otci Hegelovi umožnilo, aby se plně věnoval tomu, k čemu se cítil povolán. Pro svou habilitaci zvolil výmarskou univerzitu v Jeně. Od roku 1801 do roku 1806 přednášel Hegel v Jeně, zprvu v těsné spolupráci se Schellingem. Když roku 1806 utrpělo Prusko porážku na bojišti u Jeny, dokončil právě své první významné dílo, Die Phänomenologie des Geistes. Rukopis měl u sebe, když donucen válečnými událostmi prchal z Jeny.
Krátkou dobu byl Hegel redaktorem a potom se stal rektorem norimberského gymnázia. Zde dokončil své druhé velké dílo, třísvazkovou Wissenschaft der Logik (1812-1816). Ta mu vynesla povolání na filosofickou katedru v Heidelbergu. Tady napsal Enzyklopädie der philosophischen Wissenschaften im Grundrisse (1817). Následujícího roku byl povolán do Berlína. V roce jeho smrti vyšly knižně ještě jeho Grundlinien der Philosophie des Rechts. Ostatní přednášky, jež tvoří značnou část Hegelových sebraných spisů, vydali až po jeho smrti jeho žáci.
Hegelova díla patří ve filosofické literatuře k nejobtížnějším. Dialektiku nechápe pouze logicky jako formu našeho myšlení, nýbrž ontologicky či metafyzicky jako zvláštní formu samopohybu skutečnosti, a nadto se snaží prokázat, že jak vnitřní vývoj našeho myšlení, tak vnitřní vývoj skutečnosti je v podstatě identický proces.
Zdroj: http://www.filosofie.kvalitne.cz/hegel.htm