Informácie o autorovi
Malatesta, Enrico
Dátum narodenia: 1853
Dátum úmrtia: 1932
Popis:
14.12.1853-22.7.1932,ital. teoretik a organizátor anarchistického hnutí. Narodil se v Itálii v rodině sedláků. Už ve 14 poslal protestní dopis králi Victoru Emmanuelovi II. V Neapoli studoval lékařství, kde se krátce spojil s Mazziniho demokraty. Byl zadržen na demonstraci a vyloučen ze studií. Později se vyučil elektrikářem. Od 1972 členem 1. Internacionály, brzy se seznámil s anarchismem, a to prostřednictvím G. Fanelliho, poté odjel do Curychu za Bakuninem (cestou málem umřel na zápal plic). Ve Švýcarsku se vedle Bakunina seznámil i s J. Guillaumem a Carlo Cafierem. Organizoval neúspěšná povstání, v červenci 1874 v Bologni, 1877 v Beneventu. 1878 emigroval do Egypta. Navštívil též krátce Ženevu, kde se seznámil s P. A. Kropotkinem. 1881 odjel do Londýna. Zúčastnil se mezinárodního anarchistického kongresu, na němž byla přijata zásada ilegalismu a propagandy činem, což otevřelo cestu pozdější vlně anarchistického individuálního terorismu. 1882 byl Malatesta opět v Egyptě, kde se pokoušel propagovat socialismus uprostřed arabského povstání proti Angličanům. Po neúspěchu byl krátce v Itálii a Argentině. 1889 se vrátil do Londýna. Spolupracoval s Kropotkinem a dopisoval do jeho listu Freedom. Tehdy pod vlivem kropotkinových idejí přešel na platformu anarchokomunismu. Později ale některé myšlenky Kropotkina kritizoval jako utopické a snažil se místo toho vytvořit vlastní teorii kombinující bakuninský a-kolektivismus s kropotkinovským a-komunismem (označuje se to často jako malatestovský a-socialismus či federalistický socialismus). Kriticky napadal teorie anarchoindividualistů typu B. Tuckera (navazující na filosofii M. Stirnera). Na krátko navštívil USA a Kubu. 1907 se zúčastnil mezinárodního anarchistického kongresu v Amsterdamu (též E.Goldmannová, P.Ramuse, A.Šapiro či náš K.Vohryzek) podpořil anarchosyndikalistické hnutí, varoval před tendencemi upadat strukturami odborů k byrokratizaci a politické neutrálnosti (známý spor Malatesty s Monetem). Na kongresu vznikla "Mezinárodní anarchistická federace (IFA)". Rok před vypuknutím 1. sv. války se vrátil do Itálie, kde redigoval spolu s Agnostinellim list Volonta v Anconě. Za 1. sv. války podepsali někteří anarchisté (Kropotkin, J. Grave, Ch. Malato aj.) tzv. pro-bello-manifest, v němž vyzvali k podpoře spojenců Dohody v boji proti imperialismu Německa a Rakouska. Naproti tomu jiní anarchisté, včetně Malatesty, podepsali 15.2.1915 manifest odsuzující všechny státy zúčastněné ve válce, s tím, že imperialistickou válku může zastavit pouze důsledný internacionální antimilitarismus pracujících. Od 1919 žil definitivně v Itálii, kde byl aktivní v anarchosyndikalistické USI (ta měla po válce asi půl milionu členů a roku 1922 se stala jednou z ustavujících sekcí "Mezinárodní asociace pracujících (lWA)" - a v "Unione Anarcica" (na kongresu v Bologni 1920 převzala Malatestův návrh programu). Začal vydávat noviny Umanita Nova - Nová humanita (až v nákladu 50 tisíc kusů). V červenci 1922 se mu podařilo zorganizovat protifašistickou generální stávku. Fašisté krvavě generální stávku potlačili. Od 1924 vydával Malatesta nový časopis Pensiera e Volonta. Po neúspěšném atentátu anarchisty Anto Zamboniho na Mussoliniho v říjnu 1926 byly definitivně zakázány všechny opoziční tiskoviny. Malatesta se ocitl v domácím vězení a zde žil se svou družkou Elenou Melli a dcerou až do své smrti 1932. Jeho názory se objevují v řadě brožur a článků, např. Rozhovory v kavárně o anarchistickém socialismu, Rozhovory mezi venkovany, Cíle anarchistických komunistů, Anarchisté a mravní cit, či v knize Anarchie.