Informácie o titule

Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace

Autor: Čačka, Oto

Žáner: Vedy humanitné - Psychológia

Jazyk: Český

Číslo vydania: ISBN 80-7239-060-0

Popis:

„Každý chce psát díla
a přitom děti neposlouchají své rodiče"
Nápis na staroegyptském papyru
Lidstvo stále ještě postrádá nějakou „obecnou koncepci výchovy". Mezi pilíři jejího budování by ale rozhodně neměla chybět humanisticky orientovaná psychologie osobnosti a duševního vývoje.
Současná ontogenetická psychologie hledá v nekonečnu „jedinečných variant duševního vývoje" jeho obecné principy, vyvozuje příčiny nejrůznějších potíží a naznačuje optimální činitele pozitivního působení.
Zkoumání a popis vývoje lidské psychiky však dodnes připomíná vytváření jen zvolna se rozrůstající mozaiky. V „rádoby uceleném obraze rozvoje lidského duševna" však stále ještě chybí nejen malé kamínky, ale i celé plochy - téměř jako v Gůellově nedokončeném parku. Každý odborník by se měl proto cítit (spíše než pouhým „uživatelem dílčích a pomalu se bortících fragmentů") alespoň „učedníkem Gaudího" - a podle síly svého talentu, píle či výřečnosti přispívat jak ke zmapování a zhodnocení toho, co je již hotovo, tak přiložit své ruce ke stálému rozšiřování nádherného „parku poznání lidského vývoje". Věda je „otevřený systém", obohacovaný nejen každým novým faktem, ale i jeho správným zasazením do stále upřesňované „kognitivní mapy oboru."
Výchovná práce má nespornou analogii s pěstitelskou činností, a to přinejmenším svou „multifaktorovou podmíněností" spočívající nejen v kvalitě „sadby, půdy či kompetentnosti zahradníka", ale také v řadě nejrůznějších obtížně ovlivnitelných zásahů („škůdci, počasí, smrště" aj.). K rozvoji tedy nepřispívá jen „vlhko, teplo a světlo", ale nesporně i postupné zvyšovaní odolnosti.
Ve výčtu „narůstajících problémů lidstva" je také stále naléhavěji zdůrazňován konflikt mezi „RACIONÁLNÍM poznáváním" a „subjektivní IMAGINACÍ". Jedině optimální rozvoj a součinnost obou těchto složek základní duality lidské psychiky může napovědět nejen „CO, JAK a KDY", ale i ,PROČ" ve výchově.
Díky „psychoanatomii VRSTEV OSOBNOSTI" jsme dnes již schopni účinně vést k rozvoji kvalitativně stále vyspělejších „programů" umožňujících samostatnější rozhodování, zacílení i dlouhodobé uchovávání správné orientace vývoje k „autonomní a kultivované osobnosti".
 Jednotlivé vývojové etapy této cesty procházejí od elementárního vědomí „já jedinec", přes širší „my skupina", k integrovanějšímu „JÁ člověk", až po nejkomplexnější „MY lidstvo".
Každý pedagog by si měl být také vědom toho, že stejně jako lékař budí důvěru svým „tělesným zdravím", může být i on sám úspěšný jen za předpokladu duševní vyrovnanosti a všestranné vyspělosti.
Závěrem chci poděkovat za povzbudivá slova a rady jak univerzitnímu profesorovi PhDr. Jozefu Kuricovi, DrSc. - který zůstává v této oblasti učitelem mnohých z nás, tak své dlouholeté a zkušenější poradkyni docentce PhDr. Jitce Čížkové, CSc., stejně jako řadě dalších kolegů, kteří svými výzkumy a publikacemi přinášejí našemu oboru stále nové cenné informace.
Všem čtenářům pak přeji hodně vzrušujících poznávacích zážitků!
Autor

#0. KONCEPCE A FAKTORY ONTOGENEZE PSYCHIKY
Dítě, stejně jako rostlina, zahrnuje sice již v semeni základní možnosti rozvoje, avšak to, co z něj vzejde, závisí v každé etapě vývoje na vhodných podmínkách růstu.
N. Peseschkian
Každý věk zasluhuje svou úctu.
Arabské přísloví
Ani ti nejdospělejší nejsou vždy a ve všem dospělí.
Z toho vyplývá odpovědnost i potěšení ze sebezdokonalování.
Ontogenetická psychologie (ontos - ten, který jest) se zabývá psychickým vývojem jedince (tedy postihováním dynamiky vývojových změn duševních funkcí, jejich činitelů a mechanizmů, včetně obecných principů a zákonitostí vývoje) v průběhu celého života. Psychologie dětí (rané dětství-dětství-prepuberta) a psychologie dospívajících (puberta-adolescence), které jsou její součástí, se zaměřují na stadia nejprogresivnějších vývojových změn. Podnětem ke vzniku ontogenetické psychologie jako samostatné vědecké disciplíny byla již na počátku XX. století snaha o optimalizaci pedagogického působení a tento úkol sleduje dodnes.