Informácie o titule

Pravdivá obrana Sokratova, Diktátoři

Autor: Varnalis, Kostas

Žáner: Dokumentárne - Životopisy

Jazyk: Český

Rok: 1964

Popis:

„Pravdivá obrana Sokratova“ znamená vrchol Varnalisova prozaického umění. Sokrates je zde hlasatelem autorových myšlenek, zříká se Platónovy idealistické filosofie a obžalovává úpadkovou společnost. Dílo je tak satirou na současné poměry promítnutou na pozadí antického světa. Krásným, smyslově a obrazově bohatým a hutným jazykem kreslí zde Varnalisův Sokrates svůj život, život prostého, rozvážného člověka, který každým svým skutkem i každou myšlenkou chce dopomoci právu a dobru na světlo denní a právě tak rozhodně čelit příkoři a nespravedlnosti ve všech jejích podobách.

Diktátoři:
Defilují tu před námi všechny známé postavy římských dějin, všichni představitelé násilí, jež jim zajišťuje život bez odpovědnosti, život v naprosté libovůli. Chmurný obraz Říma, jeho sociálních poměrů a mravní bídy zpracoval Varnalis v takové šíři a s tak hlubokým mravním hodnocením, že bychom pro to v moderní literatuře sotva našli obdoby. Varnalis nepodává příběhy římských císařů v beletristickém rouše. Jde mu o zachycení pravdy, jaká skutečně byla. Používá proto v značné míře jako pramenů děl soudobých římských historiků. Ovšem tam, kde starověký autor hájí své osobní zájmy a zájmy římské aristokracie, poukazuje Varnalis na jeho stanovisko a uvadl jeho tvrzení na pravou míru. Také Caesarovy skryté politické cíle nebo Ciceronovu literární a politickou ctižádost zkreslující skutečnost musí Varnalis brát v úvahu, když konstruuje ze svědectví těchto mužů svůj obraz. Varnalisův císař není „první mezi rovnými“ jak požaduje Augustus, nýbrž neodpovědný diktátor rozhodující bez výjimky o životě a smrti všech občanů.
Právě z obrazů mravních stvůr topících se v krvi a v neřesti, právě z vyprávění o vládě Tiberiově, Kaligulově, Klaudiově, JVeronově, Galbově, Othonově a Vitelliově – vládců jednoho horšího než druhého – zaznívá spodní tón – přesvědčení, že každá diktatura uvrhuje lidstvo do krvavé lázně a že jedinou možnou formou vlády je vláda lidu – demokracie.
Dramatické popisy římských her v amfiteátru, loupežných tažení římských vojevůdců proti porobeným národům, barbarského chování římských legií v obléhaném Jeruzalémě – to všechno je v rozporu s tím, co se o římské minulosti vykládalo dříve ve školách, kde se dávaly za vzor římské ctnosti – láska k vlasti a občanská obětavost.