Informácie o titule

Za štěstím

Autor Klostermann, Karel

Žáner: Román

Jazyk: Český

Rok: 1987

Popis:

KAREL KLOSTERMANN (1848-1923) proslul zejména svými čtyřmi šumavskými romány. Román Za štéstím má, jak ukazuje podtitul ›Román ze života vídeňských Čechů‹, jiné téma, ale přece jen s autorovými šumavskými prózami souvisí: několik jeho hlavních postav vídeňských emigrantů pochází právě z chudé, zbídačelé Šumavy… ›Za štěstím‹ vyšlo nejdřív časopisecky v Osvětě 1893. knižně poprvé 1895, a to jako třetí Klostermannova kniha nepočítáme-li německy psanou prvotinu Böhmerwaldskizzen, 1890). Spadá tedy do období velkého autorova tvůrčího rozmachu, chronologicky vzato ji obklopují romány počítané mezi autorova nejlepší díla (V ráji šumavském, 1893; Ze světa lesních samot, 1894; Skláři, 1897). 
 Román ›Za štěstím‹ se odehrává ve Vídni šedesátých let 19. století (dovětek v letech sedmdesátých), tj. v době, kdy Klostermann sám ve Vídni žil (1865 - 1869 jako student, 1872 - 1873 jako žurnalista) - odtud nejen spolehlivá znalost vídeňských reálií a dobové atmosféry v hlavním městě monarchie (např. při přípravách a pak průběhu prusko-rakouské války 1866), ale také ostré vědomí sociální skutečnosti, která se stala ústředním námětem knihy. Skutečně platí, co autor později napsal o své metodě: "Nevymýšlím vůbec; dívám se na lidi a předvádím je takové, jací jsou, s jejich slabostmi i s přednostmi."
›Za štěstím‹ je realistický sociální román, který přitom nezapře vliv naturalistické školy: usiluje o dokumentární hodnotu, je studií sociální a mravní bídy, jednou z hlavních ›postav‹ je vlastně samo velkoměsto (á la Zolova Paříž nebo Praha Mrštíkova a Čapka-Choda). Autorův realismus není nijak popisný: jeho stanovisko je všude patrné a nadto se dokáže prosadit i ironií (viz sám titul knihy) a karikaturou (při kresbě odnárodněných vídeňských byrokratů). Obecný záměr je samozřejmě proměněn v děj, který se ve svých hrubých obrysech ocitá na hranicích ilustrativnosti: Klostermann dbá na to, aby ukázal vídeňské Čechy všech společenských vrstev a také ve všech národnostních postojích.
Do Vídně se údajně chodilo ›za štěstím‹: autor v závěru své knihy přehlíží hlavní figury právě z hlediska vytčeného titulem. Skoro všechny postavy českých imigrantů ve Vídni uvízly už natrvalo, jen výjimečně se vrátily do vlasti; a z těch, co ve Vídni zůstaly, se takřka všecky odnárodnily, přičemž odnárodnění je tu zpodobováno jako takřka nezbytný důsledek sociálního vzestupu.