Informácie o titule

Normální a patologická láska

Autor: Kernberg, Otto

Žáner: Vedy humanitné - Psychológia

Jazyk: Český

Popis:

Krok za krokem seznamuje čtenáře se současnými poznatky na poli sexuality a erotiky, s jednotlivými pojmy a jejich obsahem. Ukazuje na základní bisexualitu, v níž se přes rané a pozdější identifikace dítěte s oběma rodiči a jejich vztahem k dítěti utvářejí vzorce psychosexuálního chování. Odlišuje vnitřní pohlavní identitu od identity pohlavní role a volby dominantního objektu. Sexuální vzrušení považuje za komplexní základní emoci a erotická touha je pak spojením tohoto vzrušení s objektem. Dovozuje, že ze základních emočních vzorců, které jsou určeny biologicky, se konstituují pudy jako vyšší organizační struktury. Erotické prožívání je pak integrací libida a agrese v komplexnější struktury, zahrnující ranou i pozdější zkušenost z dotyků s matkou, interakci s rodiči a vlastní fantazie o jejich milostném životě a syntézu zonální vzrušivosti s vývojem objektních vztahů. Erotické objektní vztahy jsou stejně ambivalentní jako jiné vztahy.
Kernberg pak charakterizuje klinické a genetické aspekty erotické touhy.
Je to vyhledávání slasti zaměřené na druhého člověka – objekt, který je potřeba penetrovat, ovládnout, anebo který penetruje a ovládá; dále je to identifikace s partnerovým sexuálním vzrušením a orgasmem, v němž se člověk stává mužem i ženou současně a dočasně překonává běžně neprolomitelnou bariéru oddělující obě pohlaví. Dalším rysem erotické touhy je překročení zákazu, který je přítomen ve všech sexuálních setkáních a je odvozen z oidipského strukturování sexuálního života. Erotická touha zahrnuje pocit, že se objekt nabízí a současně též odpírá. Přestoupení „zákazu“ představuje současně i agresivní prvek. Extatické a agresivní rysy spojené s přesahováním hranic Já (selí) představují složitý aspekt erotické touhy. Důležitá je také idealizace těla, jejíž kořeny lze vystopovat až k tělu matky a k tomu, jak matka přistupuje k tělu dítěte. Svádění je dalším rysem erotické touhy, stejně jako oscilace mezi přáním po utajení, intimitě a výlučnosti na jedné straně a přáním sexuální intimitu opustit na straně druhé. Zralá sexuální láska zahrnuje něhu, identifikaci s druhým, vývojově vyzrálou idealizaci a současně oddanost a vášeň. Vášnivá láska je u některých párů charakteristickým rysem po mnoho let života. Podstatnou charakteristikou vášně je – po překročení hranic Já (selí) a splynutí s druhým – transcendence při zachovaní vlastní identity. Zralá sexuální láska závisí na oidipských motivech a jejich řešení, které nabízejí dítěti rodiče. Světy chlapců a dívek se však poněkud liší, neboť děvče musí v průběhu vývoje změnit erotický objekt (matku za otce). Kernberg cituje řadu autorů, kteří popisují příčiny a následky odlišného psychosexuálního vývoje. Zvláště důležité jsou pasáže, které autor věnuje sexuálnímu páru. Je to zejména úloha projektivní identifikace, která je nevědomou strukturou vnitřního uspořádání vztahu, v níž každý z účastníků odehrává nějaký aspekt raných objektních vztahů druhého partnera. Kernberg opět zdůrazňuje úlohu integrace libida a agrese, lásky a nenávisti, s převahou lásky nad nenávistí v oblasti vědomé a nevědomé interakce páru. Potřebná je zejména tolerance k ambivalenci.