Informácie o titule

Záludné miniponorky

Autor: Borotský, Josef

Žáner: Vedy technické - Vojenstvo

Jazyk: Český

Rok: 1990

Popis:

Čtenář se čtivou a beletristickou formou seznamuje s fenoménem miniponorek ve druhé světové válce. Přestože tato zbraň nijak výrazně neovlivnila průběh ani výsledek válečného konfliktu, šlo o velmi nebezpečná plavidla - často ovšem i pro jejich posádku. Miniponorky byly většinou využívány pro záškodnický boj. Výhodou jejich malých rozměrů bylo to, že dokázaly proplout do chráněných přístavů a zaútočit na lodě kotvící ve zdánlivém bezpečí.

S výjimkou japonských Kaitenů a miniponorek Kairyu, neměly být tyto zbraně jednoznačně sebevražedné. V praxi však posádky miniponorek umíraly až příliš často. Nejen pro poruchy plavidel, ale i kvůli mimořádně riskantním úkolům, které jim byly přidělovány. Příběhy těchto posádek, jež kniha popisuje, jsou fascinující ukázkou odvahy, odhodlání a občas i fanatismu, pro který námořníci někdy dobrovolně obětovali život. Na každý pád jde o strhující vyprávění.

Miniponorky útočily v podstatě třemi způsoby: buď v blízkosti cíle odpálily torpéda nebo pod kotvící loď umístily silnou nálož odpálenou se zpožděním. Třetím způsobem útoku, bylo sebeobětování. V takovém případě byla sama miniponorka a její řidič "živým torpédem". Tento způsob boje využívali především Japonci, v závěru války ale někdy takto útočili i piloti německých miniponorek Negerů.

Kromě technických detailů různých typů miniponorek, kniha seznamuje i s politickým pozadím jejich vývoje, s armádní strategií jejich použití i s jednotlivými případy jejich nasazení. Nezbytnou součástí většiny miniponorek byly také dýchací přístroje, například osádky italských Maiale - "Vepříků" byli v podstatě potápěči sedící obkročmo na torpédu. I z tohoto pohledu může být tedy publikace pro současného "moderního" potápěče zajímavá.

Užitečnou pomůckou je ucelený přehled miniponorek v závěru knihy. Zahrnuje a popisuje jednotlivá plavidla a jejich nejrůznější modifikace, počínaje italskou pokusnou miniponorkou z roku 1896.
Spoluautorem je  A. Kuneš.