Informácie o titule

Vody Oravy

Autor Mňačko, Ladislav

Žáner: Vedy spoločenské - Politika

Jazyk: Český

Rok: 1955

Popis:

K Oravě, malebnému, překrásnému slovenskému kraji se po právu upíná pozornost naší veřejnosti. Kdo z nás by neslyšel o stavbě mohutné oravské přehrady a elektrárny, největší ve střední Evropě, jedné z prvních uskutečněných staveb socialismu ve velkolepém plánu zprůmyslovění Slovenska? Ladislav Mňačko, laureát státní ceny, věnoval svou knížku bystrých a svěžích reportáží nejen této stavbě, ale zaměřil ji co nejšíře k životu Oravy dneška i včerejška. Čtenář se zde dozví mnoho o temné minulosti tohoto hornatého a kamenitého kraje, který byl dříve za kapitalismu macešsky odstrkován, o lidech, kteří ještě nedávno věřili v existenci divých žínek, o lidech lpících na svých chudých políčkách, ale které bída a hlad nutil živořit nebo odcházet za chlebem do ciziny, zatím co v honosných zámcích a sídlech hýřili v přepychu a v bohatství nadutí magnáti i novopečení kapitalisté. Básníka a reportéra zajímá právě tento po věky utlačovaný lid Oravy, ti bezejmenní pracovníci, jejichž ruce stavěly nejen sídla pro feudály, ale i zúrodňovaly po staletí oravskou zemi, a kteří se dneska za svobodných podmínek rozmáchli k tvůrčím činům. Proměny kraje i lidí sleduje Mňačko s citlivým básnickým okem a přitom realisticky věrně a pravdivě. Píše o stavbě, o jejích potížích, překážkách, i o pracovní odvaze lidí, kteří nad nimi zvítězili. Jejich příběhy, prosté a neobyčejné, způsobují, že mnohé z reportáží se čtou jako napínavé povídky. Přitom kniha „Vody Oravy“ není jen kniha náhodně sebraných reportáží, ale je to kniha komponovaná a stavěná, mající všechny znaky jednolitého, uceleného literárního díla. Na rozdíl od mnohých novinářských povrchních reportáží Mňačkovy reportáže skutečnost nepřikrašlují, ale zobrazují lidi i věc v celé ostrosti boje mezi novým a starým. Mňačko nezachycuje jenom to, co vidí, ale jde na kořeny, rozbírá příčiny povahových rysů a přežitků v myslích oravských lidí. Jsou to lidé, „kteří mají zbojnictví v krvi“. Mají poetický vztah k přírodě, ale dovedou také strašně vyvádět v bitvách a rvačkách, jsou vášniví a prchliví, a nedůvěřiví ke všem novotám. Mňačko ukazuje na rebelskou podstatu těchto povah, které vznikly na základě staletých trpkých zkušeností, kdy křivdy, bezpráví, zločiny a podvody páchané na lidu vyvolávaly hněv, touhu po pomstě a hlubokou nedůvěru ke všemu, co přichází odjinud, od „pánů“. Není to tudíž vžitá „reakčnost“, ale předlouhá historická zkušenost, která je příčinou nedůvěřivosti oravského lidu a která klade zábrany postupu nového v duších oravského rolníka a pastýře. „Přesvědčit oravského člověka, to je tvrdý a úporný kus práce,“ říká Ladislav Mňačko. A tento boj o duši, toto přesvědčování koná denně strana, a to především činy. Mezi ně patří i stavby podniků, jako např. dolnokubínské továrny na elektroinstalační potřeby, podniků, dávajících obživu oravskému lidu, zakládání družstev a šíření kulturních vymožeností, soubory tvořivosti a jiné. Autor nezakrývá, že rozhodující boj mezi pálenkou, metlou kraje, a knihou musí být ještě vybojován.
Ladislav Mňačko je mladý, nadějný slovenský básník a dramatik, poctěný za hru „Mosty na východ“ státní cenou. Bývalý partyzán, redaktor Rudého práva a nyní slovenské Pravdy, je zapáleným vyznavačem všeho nového a krásného, co se v naší vlasti odehrává. Přichází do literatury se značnými životními znalostmi a s velikou láskou k vlasti a jejímu lidu, což je také patrno na každé stránce jeho básnických reportáží.