Informácie o titule

Mraky pod vodou

Autor: Podzemský, Richard N

Žáner: Próza

Jazyk: Český

Popis:

V naší době máme možnost nalézat informace o problematice drog v takovém měřítku, jaké v minulosti nemělo obdoby. Kniha Mraky pod vodou se ale snaží o zcela nový pohled na drogovou scénu vystižením zatím málo zmapovaného terénu, kterým jsou introvertní psychické pochody člověka, který z jakýchkoli důvodů se cítí nespokojený s vlastní pozicí ve světě a tudíž je přístupný vlivu chemických látek jako k tušené naději na lepší prožívání budoucnosti. Snaží se zmapovat vliv drog (a zejména pervitinu, jež je hlavním chemickým hrdinou této knížky) na osobnost člověka netradiční formou. Na pozadí děje okolo party mladých lidí (kteří se střídají ve vyprávění příběhu) se rozvíjí mlha četných symbolismů a obrazů, které v barvitých popisech navozují emoční vcítění se do děje a někdy i ovlivnění nálady čtenáře...
Hlavními tématy děje je osamění, láska, tráva, mládí, šílenství a bohužel... pervitin a heroin. 
Příběh začíná na starém mlýně, kde Miky a jeho parta hodlají oslavit Silvestra. Netuší, že stejný úmysl pojme i četná komunita hledačů psychedelie. První zkušenost na LSD, záblesky nadpřirozena se poprvé promítají do budoucnosti. Pod vlivem halucinační vize se Miky zamiluje do své spolužačky, s kterou tentokrát pod vlivem kouzelných hub nahlíží do její zapomenuté minulosti. 
Mezitím parta kamarádů objevuje pervitin, který ocení i Miky jako stimulát k učení na zkoušky. Mikyho myšlení se pomalu začíná měnit. Vztah končí, Miky před pervitinem utíká do Holandska, kde jako v road filmu zažívá poprvé euforii bez tvrdé drogy, zároveň i zdánlivě definitivní pocit sebenalezení. Pád z iluzí na vlastní psychický hnůj na sebe ale nenechává dlouho čekat...

Příběh knihy, který v jejích prvních kapitolách vyznívá tak lákavě, že by mohl být brán až jako návodný však po přečtení celé knížky vyznívá naprosto opačně. Snažil jsem se vystihnout paralelu se skutečným příběhem „toxíka“, který vždy začíná velmi zajímavě a nádherně (jinak by nikdo z nás nic nezačínal brát), naprosto svobodně a individuálně, aby skončil velmi hnusně a hlavně stereotypně - mnohdy nenávratně zmršeným životem. Snad se někdo poučí.