Informácie o autorovi

Čep, Jan

Dátum narodenia: 1902

Dátum úmrtia: 1974

Popis:

Jan Čep, český prozaik, esejista a překladatel katolické orientace, přichází na svět 31. prosince roku 1902 v Myslechovicích u Litovle.

Vzdělání Čep získává na reálném gymnáziu v Litovli (maturuje v roce 1922) poté studuje na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze český jazyk, francouzštinu a angličtinu (jako student se vydává v roce 1923 na svoji první cestu do zahraničí, do Anglie) studia ale nedokončí.

V letech 1926-27 Jan Čep žije u nakladatele J. Floriana ve Staré říši, kde se podílí na Florianově vydavatelské činnosti, a to jak překlady, tak vlastní tvorbou.

Poté Jan Čep odchází do Prahy a působí jako nakladatelský lektor v nakladatelstvích Symposion a Melantrich (od roku 1930) zároveň se věnuje vlastní spisovatelské práci a překládá z francouzštiny a angličtiny.

V této době se Jan Čep úzce stýká s literáty sdruženými kolem časopisů "Tvar", "Akord" a "Listy pro umění a kritiku" - jeho přáteli jsou např. J. Zahradníček, J. Deml, E. Hostovský, F. Hrubín B. Fučík aj.

Za druhé světové války žije Jan Čep v rodných Myslechovicích, veřejného života se přitom takřka neúčastní, nicméně udržuje styky s dominikánským duchovním centrem v Olomouci a mnohými ze svých přátel (např. s J. Zahradníčkem aj.).

Po válce, v roce 1945, se pak Čep vrací do Prahy, kde s spolupracuje na revue "Vyšehrad".

V roce 1948, poté, co se moci v Československu chopí komunisté, je Jan Čep, společně s dalšími literáty, vyloučen 26. února 1948 vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu téhož roku pak Čep odchází do pařížského exilu.

V letech 1951-54 Jan Čep žije v německém Mnichově, kde se stává redaktorem českého vysílání rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa.

V roce 1954 se Jan Čep vrací do Paříže, se Svobodnou Evropou pak spolupracuje jako zpravodaj. V emigraci Jan Čep přispívá i do různých francouzských časopisů, píše i pro exilová periodika ( "Nový život", "Svědectví" či "Rozmluvy"). Též se podílí na vysílání vatikánského rozhlasu.

V roce 1954 se Čep v Paříži žení, v lednu roku 1955 mu manželka porodí dvojčata.

V roce 1965 je pak Jan Čep stižen mozkovou mrtvicí, která mu znemožní další společenskou činnost.

Jako literát je Jan Čep především povídkář - debutuje v roce 1926 sbírkou povídek "Dvojí domov" , z další Čepovy povídkové tvorby je třeba jmenovat sbírky "Zeměžluč" (1931) "Letnice" (1932) , Děravý plášť" (1934) "Modrá a zlatá" (1938) a jediný Čepův román "Hranice stínu" z roku 1935.

Významná je Čepova esejistická tvorba náboženského a filosofického rázu - ta je shrnuta v esejistických svazcích "Rozptýlené paprsky" (1946) a "Události a lidé" (1991).

Čepovo prozaické dílo se pak uzavírá knihou autobiografických vzpomínek "Sestra úzkost" (psána po roce 1970, vyšla 1992).

Jako překladatel je Jan Čep znám překlady z francouzštiny (H. Pourrat, C.F. Ramuz, G. Bernanos.) angličtiny (M. Baring, J. Conrad, R.L. Stevenson) němčiny (Mörike a jiní) ze španělštiny (R. Gallegos a jiní) z italštiny (A. Gemelli).

Po roce 1948 je dílo Jana Čepa vyřazeno z českých knihoven, krátce se pak zásluhou B. Fučíka Čepovy knihy mohou publikovat v letech 1968-69.

Jan Čep umírá v pařížském exilu 25. ledna roku 1974.