Informácie o autorovi

Frais, Josef

Pseudonymy: Nowak, Helmuth, Šírava, Vladimír

Dátum narodenia: 1946

Popis:

* 24. 1. 1946, Milenov (u Hranic na Moravě)  
 
Syn důstojníka. Vyučil se horníkem v Havířově (1960–63) a do 1965 pracoval jako havíř v Ostravě. Krátce byl zedníkem v Miloticích nad Bečvou (1965), kde také po základní vojenské službě v Hradci Králové (1965–67) pracoval jako brusič. 1967 byl topičem v Praze; 1968 se opět vrátil do Ostravy, kde pracoval znovu jako horník, 1969 se stal dramaturgem Klubu mládeže v Ostravě, který byl zřizovatelem amatérského, později profesionálního divadélka Waterloo; zde Frais působil jako autor a herec (pro toto divadlo napsal několik literárně hudebních montáží, revue Kam s tím špačkem, pane Cinku?, 1970; Tomáš a tingl-tangl, s Tomášem Slámou, 1970; one man show 2 piana, 1970, Šansoniéra, 1970 a další). Jeho povídky tu byly uvedeny mj. v pořadu písniček Karla Kryla. Spolu s Petrem Podhrázkým napsal divadelní muzikály Agent 3,14 a Syn pluku, který ironicky parafrázoval román Valentina Katajeva, za jehož uvedení bylo osm členů divadla souzeno pro trestný čin pobuřování a hanobení státu. Trest patnácti měsíců byl Fraisovi, který v té době pracoval již jako redaktor v ostravské redakci Čs. rozhlasu, změněn na tříletý podmíněný. Od 1971 byl zaměstnán v n. p. Nábytek Ostrava, postupně jako montážník a skladník, 1978–81 jako vedoucí skladu v Praze. Poté byl převážně spisovatelem z povolání (1983–85 expedientem v národním podniku Zahraniční literatura, 1988 redaktorem Mladé fronty a 1990 redaktorem deníku Demokrat). Od roku 1992 pracoval jako editor v nakladatelství Ivo Železný, od roku 1999 svobodné povolání – kromě psaní spolupracuje jako editor s řadou nakladatelství (BB-art, Baronet, Ottovo nakladatelství aj.)

První verše uveřejnil v časopise Červený květ (1962), na počátku 60. let byl členem ostravského klubu mladých spisovatelů Autoři v povijanu a skupiny ismuistů (Miroslav Stoniš, Vladimír Macura). Se souborem hornického učiliště Dolu Dukla Havířov nastudoval svou revue Držgrešlíci (1961), pásmo poezie Zpěvy sladké Fraisie uvedlo 1965 ostravské divadlo Depo, během vojenské služby v Hradci Králové napsal pro soubor místního vojenského útvaru revue Pátkův sluha Robinson (1966) a Veliký Ringo Petričko (1967). 1968-1969 četl své povídky v zájezdovém pořadu Karla Kryla Znamení doby. V roce 1971 nastudoval Fraisovu revue Echt naši furianti ochotnický soubor Společenského domu Třineckých železáren. 1976 otiskl dvě Fraisovy básně exilový časopis Svědectví (Paříž). Od konce 70. let publikoval v Literárním měsíčníku, Tvorbě, Kmeni, Mladém světě, Čs. vojáku, Mladé frontě, Práci, Lidové demokracii, Demokratu, Vlastě, Masce (zde 1994 pod pseud. Ralf Stohre dobrodružný román Krutá Stasi) aj. S Čs. rozhlasem Ostrava spolupracoval na seriálu Ostravský pondělník (1968-71) a Kaleidoskop (1970-71). Je autorem rozhlasové pohádky Řádný školní kocour Ferdinand (1971) a rozhlasových dramatizací (Muži z podzemního kontinentu, 1978; Klec plná siláků, 1979; Šibík 505, 1981). Čs. televize uvedla dramatizace jeho románu Klec plná siláků (s tit. Můj nezdolný lev, TV adaptace Jiří Bednář, r. Ludvík Ráža, 1980). Divadlo v Hradci Králové nastudovalo autorovu dramatizaci románu Muži z podzemního kontinentu (dramatizace + Marie Boková, r. Jaromír Staněk, 1981), muzikál Báječné místo k narození (r. Jaromír Staněk, 1985) a muzikál Pytel plný peněz, napsaný podle hry Jána Soloviče Žobrácke dobrodružstvo (r. Jaromír Staněk, 1986). – V době publikačního zákazu psal mj. pod jménem své ženy Ivany Jurdinové; v devadesátých letech používal jako autor rodokapsů pseudonymů Bill French, Paul J. Tit, Dan Poberts, John Wildmer, Roy Haskins a J. J. Harper, pro další texty pak pseudonymů Konstantin Alexandru, Ralf Stohre, Vladimír Šírava, William G. Ford, Elizabeth O´Hara, Helmuth Nowak aj.

Ve svých počátcích byla Fraisova tvorba spřízněna s poetikou avantgardy, zejména s tvorbou Vladislava Vančury, s nímž Fraise spojuje jazyková vynalézavost, přesvědčení o přetvářející síle řeči a tvůrčí aktivity vůbec, stylizace vypravěče, důraz na rovnocennost duševní tvorby a fyzické práce. Před psychologickou kresbou postav dává Frais přednost fabulačnímu a jazykovému rozvíjení příběhů a historek. Jeho prózy záměrně proklamují optimistický, „chlapský“ postoj k životu, přátelství a lásku, námětově pak čerpají z nejrůznějších pracovních prostředí, která autor většinou osobně poznal. Světem hornické práce se Frais inspiroval ve své nejvýraznější próze, novele Muži z podzemního kontinentu, a v rozsáhlém románu Šibík 505 (pokrývajícím období od 30. let do současnosti). Zážitky z nábytkářského skladu se promítly do novely Narozeniny světa; romány Strom na konci cesty, Plechový slavík a Osmý den týdne jsou situovány do prostředí uměleckého. Prostředí gymnaziální mládeže ve čtyřicátých, šedesátých a posléze v osmdesátých letech věnoval volný triptych Klec plná siláků, Válka mezi labutěmi a Lampárna na hlavním nádraží. Ačkoli si vybíral společensky aktuální témata, postupně autor stále méně usiloval o hlubší analýzu problémů doby a v jeho pracích postupně převládá až samoúčelné opojení vlastním spontánním vypravěčstvím, pro něž je charakteristický ironický, ale i didakticky kritický tón. V devadesátých letech se odklání od linie „prózy ze současnosti“ a začíná se věnovat nejdříve populární literatuře (pod cizími jmény publikuje rodokapsy i detektivní příběhy) a posléze populárně odborným textům, především filmové a válečné historii.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Muži z podzemního kontinentu (P 1978; poté in Dva nezdolní muži); Klec plná siláků (P 1978); Šibík 505 (P 1979); Narozeniny světa (P 1981; poté in Dva nezdolní muži); Den, kdy slunečnice hořely (P 1982); Válka mezi labutěmi (P 1983); Dva nezdolní muži (PP 1984, obsahuje: Muži z podzemního kontinentu a Narozeniny světa); Strom na konci cesty (P 1985); Báječné místo k narození (D, rozmnož., 1985, i prem.); Plechový slavík (P 1986); Penzion pro svobodné dámy (P 1986); Osmý den týdne (P 1986); Báječné místo k narození (P 1987); Petr Podhrázký a spol.: Syn pluku a historie. O muzikálu s pozadím (Mnichov 1987, obsahuje: text libreta muzikálu Syn pluku, s P. Podhrázkým, podle V. Katajeva, a dokumenty k jevištnímu uvedení v Ostravě 1969 a k soudnímu procesu, ed. I. Binar); Bezpečné známosti (P 1988); Milena to zařídí (R, pseud. Vladimír Šírava, 1994); Až přiletí čáp (P, pseud. Vladimír Šírava, 1994); Lampárna na hlavním nádraží (R 1995); scénicky: Kam s tím špačkem, pane Cinku? (1970); Tomáš a tingl-tangl (s T. Slámou, 1970); Syn pluku (D 1969, s P. Podhrázkým, podle V. Katajeva); Agent 3, 14 (1969, s P. Podhrázkým a E. Schiffauerem); Echt naši furianti (1971); Muži z podzemního kontinentu (1981, s M. Bokovou); Pytel plný peněz (1986, podle hry J. Soloviče Žobrácke dobrodružstvo).

Ostatní práce: Trojhvězdí nesmrtelných (LF 1998); Slavné prohry, slavná vítězství koruny české (LF 1998); Oldřich Nový – obrazový životopis (2000); Vlasta Burian – obrazový životopis (2001); Lída Baarová – obrazový životopis (2001); Adina Mandlová – obrazový životopis (2001); Reformy Marie Terezie a Josefa II. (LF 2005); Jiří z Poděbrad – král dvojího lidu (LF 2006).

Dobrodružné romány pod cizokrajnými pseudonymy: Cramby mezi dvěma noži (pseud. John Wildmer, 1990); Byl jsem agentem Securitate (pseud. Konstantin Alexandru, označeno jako překlad z rumunštiny; 1990); Soudce Kolt (pseud. Bill French, 1992); Vlak do Oklahomy (pseud. Bill French, 1993); Tam dole v Mexiku (pseud. Bill French, 1993); Krvavá žeň (pseud. Paul J. Tit, 1994); Společnost s politováním oznamuje... (pseud. Dan Poberts, 1994); Hrobníkův sen (pseud. Bill French, 1995); Vítr z hor (pseud Bill French, 1995); Vysloužilci (pseud. Bill French, 1996); Malý zlosyn (pseud. Bill French, 1996); Úder ze stínu (pseud. Bill French, 1996); Mezi dvěma noži (pseud Roy Haskins, 1996); Nymfy z Aiginy (pseud. Roy Haskins, 1996); Kamera do záhrobí (pseud. Roy Haskins, 1996); K čertu s vyděračem! (pseud. Bill French, 1996); Krakovská madona (pseud Roy Haskins, 1997); Dvounohé zboží (pseud. Roy Haskins, 1997); Jednou ty, jednou já (pseud. Roy Haskins, 1997); Vysoká oprátka (pseud. Bill French, 1997); Krvavý žold (pseud. J. J. Harper, 1998); Neúprosný Harris (pseud. J. J. Harper, 1998); Výpravy prostorem a časem (sci-fi a fantasy PP, pseud. William G. Ford, 1999); Šarlatový slib (pseud. Elizabeth O´Hara, 2000); Šarlatová vášeň (pseud. Elizabeth O´Hara, 2000); Šarlatová láska (pseud. Elizabeth O´Hara, 2002); Šarlatová touha (pseud. Elizabeth O´Hara, 2002); Bojoval jsem u Stalingradu (pseud. Helmuth Nowak, 2003); Bojoval jsem u Kursku (pseud. Helmuth Nowak, 2003); Bojoval jsem u Kyjeva (pseud. Helmuth Nowak, 2004); Bojoval jsem u Varšavy (pseud. Helmuth Nowak, 2004); Bojoval jsem u Berlína (pseud. Helmuth Nowak, 2005); Byl jsem v ruském zajetí (pseud. Helmuth Nowak, 2006); Za vlast a za chlast (pseud. Helmuth Nowak, 2007); Krvavý Kavkaz (pseud. Helmuth Nowak, 2008); Země zalévaná krví (pseud. Helmuth Nowak, 2009).

Překlady: Jan Pavel II. - kronika neobyčejného života (2002); T. Barnes: Bible pro děti (s K. Koškovou, 2003).

Příspěvky ve sbornících a knihách jiných autorů: Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989); Potkala mě láska (1994); Toulky světovou minulostí 1 (kap. 6-10, 1999); Toulky světovou minulostí 2 (kap. 5, 6, 11, 13; 2000); Toulky světovou minulostí 3 (kap. 1, 3, 4, 5, 7; 2001); Na druhém břehu (sb. členů Unie českých spisovatelů, usp. K. Sýs, 2002); Žena – věčná inspirace (2002); Toulky světovou minulostí 4 (kap. 4-6, 9-11; 2004); Toulky světovou minulostí 7 (kap. 4, 6-8, 13-14; 2005); Jan Bauer: Co v učebnicích dějepisu nebylo (kap. Byla či nebyla potopa světa? a Tajemství babylonské věže, 2005, další spoluautoři A. Česal, R. Herzinger, J. Kovařík, J. Svoboda); Co v učebnicích dějepisu nebylo podruhé (kap. Hannibal ante portas a Co nám ukradli Švédové, 2005, titíž spoluautoři); Toulky světovou minulostí 8 (kap. 11-16, 2006); Toulky světovou minulostí 9 (kap. 15-18, 2007); Toulky světovou minulostí 10 (kap. 3-8, 2008).