| DigiBooks - Prezeranie autora
| Autor: Hašto; Jozef | Rok narodenia: 1949 Rok úmrtia: - |
|---|
Poznámka: Primár Psychiatrického oddelenia vo Fakultnej nemocnici, člen Výboru Psychiatrickej spoločnosti
Slovenskej lekárskej spoločnosti, podpredseda Slovenskej psychoterapeutickej spoločnosti, člen Nemeckej Psychiatrickej spoločnosti, školiteľ SPS v katatýmne-imaginatívnej psychoterapii, autogénnom tréningu, hypnóze, Jacobsonovej progresívnej svalovej relaxácii a psychodynamickej psychoterapii, supervízia psychoterapeutického procesov formou Bálintovských skupín, člen redakčnej rady časopisu Psychiatria, člen redakčnej rady časopisu Psychiatrie 1995 -2000, krajský odborník pre psychiatriu, v minulosti hlavný odborník pre psychiatriu Mzd SR (1991-1993), prizývaný do skúšobnej komisie pri atestáciách z psychiatrie – IVZ,SPAM,SZU. |
| Názov: Autogénny tréning | Jazyk: Slovenský Žáner: Vedy humanitné - Psychológia Rok vydania: 2006 Číslo vydania: 2 opravene a doplnene vydanie |
|---|
| Poznámka: Kniha ako sa naučiť relaxovať a používať autogénny tréning |
| Formát | Stav | Veľkosť | | djvu | Sken | 1042762 |
| pdf | Sken | 1301395 |
| Názov: Diagnostické a diferenciálne diagnostické moduly podľa WHO-ICD-10. | Jazyk: Slovenský Žáner: Vedy humanitné - Psychológia Rok vydania: 1997 |
|---|
Poznámka: Zostavovanie tejto diagnostickej príručky pre psychiatrickú prax ma prinútilo opakovane sa zamyslieť nad „diagnostickými pascami", ktoré číhajú na psychiatra a môžu mať negatívny dopad aj na jeho pacienta. Ide o diagnostické problémy odpozorované v praxi. Určite neuvediem všetky, ale aspoň niektoré.
Keď lekár dospeje k diagnóze, môže to u neho vyvolávať dojem akoby už vedel o pacientovi všetko. V skutočnosti vie len to, do čoho mu pacient dovolil nahliadnuť alebo koľko mu dovolila jeho symptomatika, hanba, obavy, doterajšie skúsenosti s ľuďmi, kvalita kontaktu a vzťahu, ktorý sa nám podarilo s pacientom nadviazať.
Po 2 rokoch psychoterapeutickej práce s pacientom vie psychiater iste viac a všeličo vidí v inom svetle.
|
| Formát | Stav | Veľkosť | | doc | Oprava po OCR formát | 1764352 |
| Názov: Posttraumatická stresová porucha | Jazyk: Slovenský Žáner: Vedy humanitné - Psychológia Rok vydania: 2012 |
|---|
Poznámka: Posttraumatická stresová porucha, bio-psycho-sociálne aspekty EMDR a autogénny tréning pri pretrvávajúcom ohrození,
prípadová štúdia
Jozef Hašto Hana Vojtová |
| Formát | Stav | Veľkosť | | pdf | Oprava po OCR formát | 3231399 |
| Názov: Reforma psychiatrickej starostlivosti v SR | Jazyk: Slovenský Žáner: Zdravotníctvo - Psychiatria Rok vydania: 1999 |
|---|
Poznámka: Prednosta PK SPAM MUDr. Alojz Rakús ako minister zdravotníctva SR v r. 1990 poveril primára MUDr. Jozefa Haštu, vtedajšieho hlavného odborníka MZd pre psychiatriu, vypracovaním materiálu, ktorý sme nazvali „Reforma psychiatrickej starostlivosti v SR". Genéza vzniku a príprav je opísaná na str. 23.
Na prácach na Reforme sa zúčastnilo množstvo kolegýň a kolegov, nielen tí, ktorí sú uvedení ako spoluautori. Celkovo ich bolo viac ako 146. Všetkým patrí vdaka! Práca bola odovzdaná na MZd SR v máji 1991.
Reformu sme nechali posúdiť viacerým zahraničným expertom (významným profesorom v nemeckom rečovom okruhu, vedúcemu Oddelenia duševného zdravia Európskej úradovne WHO, odborníkom z Rady Európy). Všetky stanoviská boli jednoznačne pozitívne a povzbudzujúce. |
| Formát | Stav | Veľkosť | | doc | Oprava po OCR formát | 1004032 |
| Názov: Rodinná terapia | Jazyk: Slovenský Žáner: Vedy humanitné - Psychológia Rok vydania: - |
|---|
Poznámka: Prehľad základných pojmov a východisiek, použitie v praxi.
Z literatúry excerptoval a zostavil: J. Hašto
|
| Formát | Stav | Veľkosť | | pdf | OCR obrázky | 741379 |
| doc | Oprava po OCR formát | 268800 |
| Názov: Vzťahová väzba.Ku koreňom lásky a úzkosti. | Jazyk: Slovenský Žáner: Vedy humanitné - Psychológia Rok vydania: 2005 |
|---|
Poznámka: Záběr Haštovy integrativní práce je opravdu velký a přibližuje Bowlbyho osobu a dílo rozsáhle a zasvěceně. Na své si přijde vývojový psycholog, psychoterapeut, psychiatr, psychosomatik, zájemce o psychoterapeutický výzkum a práci J. Bowlbyho. Kromě historického kontextu, ve kterém teorie vznikala, je zařazen podrobný přehled výsledků neurobiologického a neuroetologického výzkumu. Čtenář si tak může představit mozkové struktury a „biologii" zodpovídající za vztahové a přimykavé chování. Zevrubné představení teorie připoutání a její vývoj až do současnosti doplňuje kapitola o dvou Bowlbyho velkých tématech - odloučení a ztrátě. Z hlediska teorie vztahové vazby je zpracovaná i kapitola etiopatogeneze psychických a psychosomatických poruch. Část věnující se vztahové vazbě a psychoterapii ukazuje zejména na roli teorie citového pouta v jednotlivých směrech a formách psychoterapie.
Hašto k Bowlbymu a jeho odbornému projevu přistupuje jako dobrá a emočně zaujatá matka: vidí jeho originalitu, potenciál, fandí mu a z úspěchů se raduje. Do rukou se nám dostává přehledová, interdisciplinární a láskyplně apologetická práce opakovaně podtrhující nepominutelný význam citové vazby. Nutno dodat, že je Bowlby v jistém smyslu vykreslen v obrysech psance, který se vymezuje vůči „kanonizovaným Freudovým poznatkům zkostnatělým v měšťácké omezenosti" a hájí své myšlenky proti poněkud tmářské britské psychoanalytické společnosti. Postrádal jsem, čím Bowlby sám k divokým nešvarům přispěl a vyváženější hodnocení, v čem tkví silné stránky a slabiny jeho pojetí pro soudobou klinickou praxi.
Hypertrofovaný sklon psychoterapeutů zobecňovat dílčí jevy a detailem vysvětlovat celek jako by se nevyhnul ani teorii attachmentu. Zdá se, že citová jistota a bezpečí zastínily veškeré nevědomé významy. Spolehlivá vazba je podmínkou „sine qua non", bez které je obtížné vést jakýkoliv typ psychoterapie. V terapiích krátkodobějších a méně intenzivních („krátkodobé dynamické psychoterapie do 25 sezení") nebývá terapeut tak významně konfrontován s přenosovými fenomény. Jozef Hašto v přehledu terapeutických směrů a metod příliš neuvádí dlouhodobější systematické psychoterapie, ve kterých „pacient rozbaluje" diferencovanější vztahové uspořádání. A zde pak terapeut s modelem citové vazby a bezpečí nemusí vystačit. Domnívám se, že pouze obecně naznačený koncept psychoterapie jako „bezpečné základny", jejímž cílem je zprostředkovat zážitek bezpečí, může být bez dostatečného rozvedení pro čtenáře z klinické praxe matoucí. Naznačené požadavky, aby byl „terapeut spolehlivý, pozorný, vciťující se a přátelský", „měl při sebeexploraci pacienta spíše provázet než interpretovat" a měl by vytvářet „bezpečí ve vztahu bez rizika zraňování" by zasloužily doplnění.
Bowlbyho modely vznikaly jako vývojové hypotézy inspirované zejména studiem masivně narušených raných vztahů delikventních a emočně deprivovaných dětí. „Nelaskaví" mladí zloději zakoušeli trvalejší odloučení od rodičů a je mimo vší po-chybnost, že mimořádně nevlídná nebo chaotická raná péče může vést k vykolejení vývojových procesů. Jako by ale z Haštova textu vysvítal nevyslovený předpoklad psychoterapie - být protiváhou a korektivní emoční zkušeností dřívější reálné psychotraumatizace. „Terapeutova úloha je dát pacientovi pocítit, že je tu pro něho a nemusí se cítit opuštěný a ztracený."
Mám za to, že využití teorie traumatické separace v psychoterapii dospělých může být nejasné, pokud se terapeut pokouší dospělému pacientovi zprostředkovat zážitek nepřetržitého bezpečného přimknutí „spojeného s jistotou a ochranou". Jak příhodně ukazuje Casement (2004), snaha terapeuta pomoci pacientovi nebo jej ujistit, přináší také svá úskalí. Uklidnění nikdy neuklidní a úsilí pacientovi nereflektované pomoci není vždy bez rizika. Pacient může vnímat, že terapeut který mu nabízí pomoc z nesnesitelné situace (uklidněním, ujišťujícím chováním), vlastně odvrací to nejhorší z jeho zkušenosti, které se znovu objevilo v přenosu (te¬rapeut například iniciativně ujišťuje pacienta před prázdninovou pauzou, že bude v pořádku). Takový odklon pacientovi potvrzuje, že něco v jeho zkušenosti je i pro terapeuta neunesitelného. Výsledek může být dvojí. Na povrchu se zdá, že pacient skutečně obdržel pomoc. Krize jako by odeznívá. Pacient se jeví vděčný. Na jiné rovině však může pacient terapeuta chránit před čímkoliv, o čem si bude myslet, že je pro terapeuta příliš a nemusel by to unést. Namísto aby riskoval v novém vztahu s terapeutem, bude se fobicky vyhýbat situacím, které by ho mohly ohrozit. Coko-liv by se mohlo stát netolerovatelné, bude nyní pevně odštěpené, přemístěné nebo vytěsněné, bezpečně mimo terapeutický vztah (Casement, 2004). Mnozí pacienti naopak v určitých fázích terapie potřebují objekt, který není dobrý, ale „špatný" v tom smyslu, že je zklamává. „Dobrým" je pak v tom, že si pacient - možná po¬prvé v životě - může stěžovat na své zklamání tomu, kdo mu je způsobuje. Tím je terapeut dobrým objektem - že nejen vydrží, že pacienta zklamává a že mu o tom pacient může říkat - stěžovat si mu, ale terapeut navíc uzná oprávněné důvody pacientových stížností.
Díky Haštovi jsem objevil nejen „jemnocitnou" matku, ale především mnohovrstevnost teorie připoutání a její význam pro psychoterapii i neurovědné disciplíny. Teorie připoutání je příležitostí, jak přemostit často nepřeklenutelnou propast esotericky uzavřené psychoanalýzy, ostatních psychoterapeutických směrů a obecně neurovědních disciplín. Přináší jazyk, kterým může psychoanalýza s přilehlými obory komunikovat. Teorie citové vazby stimuluje výzkum v psychoterapii/psychoanalýze, který ozřejmuje, zda „jsou psychoanalytičtí šamani důvěryhodnější než církev" (Šlajchrt, 2000). Haštův jazyk vyzařuje odborný přehled a je šamansky důvěryhodný.
|
| Formát | Stav | Veľkosť | | pdf | Oprava po OCR formát | 1373540 |
|