| DigiBooks - Prezeranie autora
| Autor: Váchal; Josef | Rok narodenia: 1884 Rok úmrtia: 1969 |
|---|
Poznámka: Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic - 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl českým malířem, grafikem, ilustrátorem, sochařem a řezbářem, konečně také spisovatelem a básníkem. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření.
Váchal se narodil do nemanželské rodiny, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Z dětství si odnesl záporný vztah k měšťanskému prostředí. V roce 1902 se vyučil knihvazačem a pracoval pak v Bělé pod Bezdězem. Roku 1905 studoval malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma, následujícího roku se na soukromé škole věnoval grafice.
V roce 1910 Váchal spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války silně zasáhla do tvorby zejména nedlouho po válce.
Váchal se zaměřoval zejména na grafické práce, využívající primitivistické vyjádření životních postojů autora. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy. Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.
Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchalův život v zapomnění nezvrátila ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968. Váchal byl oceněn titulem národní umělec a krátce potom umírá. Rozsah a význam jeho díla mohl být znovuobjeven až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal Váchal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum (http://www.portmoneum.cz) umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od Váchala. |
| Názov: Církev a blouznivci - historie sektářství a bludařství | Jazyk: Český Žáner: História náboženstva Rok vydania: 2000 Číslo vydania: 2 |
|---|
| Poznámka: Vzhledem k tomu, že informace o většině „kacířských“ sekt byly tak či onak v naší nedávné minulosti širší čtenářské obci prakticky nedostupné, vždyť kde bylo možno dočíst se kupříkladu o hnutí Katarů, stává se kniha, jejímž obsahem je historie bludařství a sektářství, naprosto unikátní publikací. Pochází z dílny mimořádného českého umělce, spisovatele, malíře, řezbáře a grafika Josefa Váchala, a podává přehled sekt a sektářů od počátku křesťanství až po 20. století. Jde o dosud neznámý, nevydaný text z Váchalovy pozůstalosti, který byl napsán již okolo roku 1931. Jsou zde zahrnuta nejen konkrétní jména jednotlivých sekt, ale i stanoviska těch, kteří se vzepřeli oficiálnímu učení katolické církve, odmítli uznávané autority a stali se tak outsidery a pronásledovanými běženci za to, že promýšleli a procítili víru po svém. |
| Formát | Stav | Veľkosť | | doc | Oprava po OCR formát | 1283584 |
| Názov: Ďábel a boj proti němu církví a osvícenci a jiné přednášky pronesené Josefem Váchalem | Jazyk: Český Žáner: Beletria - Esej Rok vydania: 1996 |
|---|
Poznámka: Šest přednášek pronesených Josefem Váchalem na schůzích Sdružení volné myšlenky.
Komika doby temna
Praha před revolucí r. 1848
Ďábel a boj proti němu církví a osvícenci
Kramářské a lidové písně minulých věků
KADAVER aneb kterak chovají se buňky, skládající kdys živé lidské tělo, nějaký čas po smrti
O grafice, specielně o dřevorytu |
| Formát | Stav | Veľkosť | | TXT | OCR text | 396558 |
| Názov: Krvavý román | Jazyk: Český Žáner: Román Rok vydania: 1990 |
|---|
Poznámka: Krvavý román s podtitulem studie kulturně a literárně historická je kniha spisovatele a dřevorytce Josefa Váchala vydaná poprvé v roce 1924. Kniha je věnovaná krvavému románu, což byl literární žánr brakové literatury oblíbený zejména v 2. polovině 19. století, pro který byl typický jednoduchý senzační děj plný zvratů, romány byly většinou notně obsáhlé a vydávány po sešitech. Kniha má dvě části, vlastní Váchalem napsaný krvavý román a jemu předcházející apologetickou studii o tomto literárním žánru.
Váchalův román se skládá z padesáti spíše kratších kapitol, které rozvíjejí na sobě nezávisle několik dějových linií, které se různě propojují. Důležité téma románu je boj jezuitů a svobodných zednářů (jezuité jsou vykresleni negativně v duchu dobových klišé), Váchal také ironizuje moderní umění, komunismus, ale i sebe. Text byl sázen rovnou bez rukopisu, proto se v něm objevují často tiskařské chyby, v textu byly později rozeznány prvky psychického automatismu, díky kterému je Váchal řazen k předchůdcům českého surrealismu. Autor vytvořil dílo v secesním duchu jako gesamtkunstwerk a nejenže ho napsal, ale také sám svázal, vysázel, ilustroval 11 starými a 68 novými dřevoryty a nakonec i vydal.
Velkou známost tomuto dílu přineslo jeho třetí vydání v roce 1993 nakladatelstvím Paseka, které si vzalo i jméno od hlavní autobiografické románové postavy. V roce 1993 byl natočen stejnojmenný film režisérem a kameramanem Jaroslavem Brabcem na motivy tohoto románu. |
| Formát | Stav | Veľkosť | | djvu | OCR obrázky | 12324987 |
| Názov: Zapáliv si cigáro operas | Jazyk: Český Žáner: Román Rok vydania: - |
|---|
Poznámka: JOSEFU HODKOVI
Josef Hodek (1887--1973)
Český malíř a grafik. Okolnosti, za nichž se seznámil s Josefem Hodkem, líčí Váchal ve svých Pamětech: "U Bedřicha Beneše, později přímím Buchlovana, spatřil některou moji knihu Josef Hodek, rodem z Vohřeled -- jak tehdy se psalo -- u Blovic, na okresu uherskohradištském učitelující."
Ačkoliv byl povoláním kantor, Hodek se toužil stát malířem a grafikem, proto 19. června 1912 nastoupil k Váchalovi do
krátkodobého "kursu". Váchal považoval Hodka za svého jediného žáka, třebaže učil grafickým technikám i Jana Zrzavého a později Emmericha Hrušku a Annu Mackovou.
Vzájemné přátelství i bohatá korespondence byly přerušeny v roce 1942, kdy Váchal napsal několik záměrně provokativních proněmeckých a prohitlerovských dopisů. Hodek se Váchalovi opět přihlásil koncem června 1948 a přátelství obou umělců trvalo až do Váchalovy smrti v květnu 1969. Hodek poté vytvořil dřevěný kříž na hrob svého mistra v Radimi u Jičína. |
| Formát | Stav | Veľkosť | | txt | Oprava po OCR text | 443890 |
|