DigiBooks

DigiBooks - Prezeranie autora

Autor: Mikuláš; Vladimír

Rok narodenia: 1947 Rok úmrtia: -

Poznámka: Vladimír Mikuláš se narodil v roce 1947 v Dobřanech u Plzně. V sedmnácti letech odešel na vojnu, po které začal sloužit v Praze u Veřejné bezpečnosti. Po roce 1968 byl nucen odejít do civilu a dvacet let pracoval jako řidič taxislužby. Díky Sametové revoluci byl soudně rehabilitován a k policii se vrátil. Když zjistil, že se v této profesi nic nezměnilo, začal s rozsáhlou přednáškovou a publikační činností na téma „Prevence musí být silnější než represe“. Příběhy z policejní praxe začal posléze zpracovávat i beletristicky a v roce 2002 je publikoval coby úspěšnou prvotinu s názvem Policejní úsměvy.
Ze svých bohatých osobních zkušeností čerpal i při práci na knize Každý má svůj osud. Ve svých románových vzpomínkách popisuje osudy dvou nerozlučných přátel, Zdeňka a Jirky, kteří se v potěmkinovských kulisách reálného socialismu potýkají s láskami, rodinnými tragédiemi i profesními trably, a při tom všem se snaží vyhnout nemilosrdnému soukolí dějin. Autor líčí dobu nedávno minulou sugestivně a bez nostalgického závoje. Malé střípky humoru, které tu a tam jeho dílem problesknou, jenom pomáhají hlavním hrdinům přežít krutou absurditu doby se zdravým rozumem.

Názov: Každý má svůj osud

Jazyk: Český Žáner: Román Rok vydania: 2016

Poznámka: V knize jsem se pokusil popsat osudy tří generací v různých časech a režimech. S laskavým dovolením mého kamaráda Zdeňka Štancla, se stali členové jeho rodiny hrdiny příběhů, které se určitě podobají mnoha jiným. Nutno ovšem dodat, že celá jeho rodina prožívá v knize příhody nejen své, ale převážně mé, nebo jiných lidí, které jsem v životě poznal. To znamená, že mnohé události se staly někde jinde a někomu jinému, jak už to v knihách někdy bývá. Není přece důležité, kdo které příhody ve skutečnosti prožil, ale to, že vše co je napsáno, se stalo. Pokud se někdo v příběhu pozná, není to určitě náhoda. Umím si představit, že lépe informovaný čtenář o některém popisovaném prostředí prohlásí, že to bylo ve skutečnosti jinak, možná ještě daleko horší. Bude mít dozajista pravdu. Ale věřte, že co jsem pochopil z vyprávění, nebo sám prožil, bylo často velmi nepříjemné, ale lidská mysl naštěstí ty nejstrašnější zážitky a pocity časem zředí, aby mohl člověk vůbec dále žít. Proto se vedle úsměvných a citových prožitků, nesmí zapomínat na zlo, faleš a krutosti, které zejména každou totalitu provázejí. Jak řekl klasik: „Který národ se nepoučí ze své minulosti, je odsouzen si jí znova prožít.“ Jedna z hlavních postav je Eva. Nevypadala jako dokonale upravená a nalíčená modelka, ale byla přirozeně krásná a stále přitažlivá. Bylo to takové dvojče herečky Libušky Šafránkové. Ale jak historie často dokazuje, krásné ženy to v životě nemají vždy jednoduché, a ona k nim rozhodně patřila. To ovšem neznamená, že by nepoznala, co je to štěstí. Ostatně, jedno z největších bylo, že se jí narodil syn. Posuďte, jak už jeho početí bylo romantické.“

Formát	Stav	Veľkosť
pdf	OCR obrázky	3636897
docx	Oprava po OCR formát	8330393